Tak tedy dneska jsem měla štěstí. Jela jsem do Ústí nad Labem a strhla se tam taková průtrž mračen, že bych měla snad i kůži promočenou. Upřímně, vždy když jedu do Ústí, tak leje. 😉 Tak nevím, čemu se divím.
Říkám "snad bych měla", protože jsem neměla. Naštěstí jsem totiž těch dvacet minut, kdy se mračna protrhla, seděla v trolejbuse. Deštník jsem potom už jen vytáhla, abych ho vyvětrala. Prostě už jen krápalo a vysvitlo slunce.
Předtím během deště bylo téměř šero a jak jsem jela městem kolem rozsvícených výkladních skříní, napadlo mě...