Nevidíme vše

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, zůstává očím skryto.

- Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ

Slavný citát se dá vztáhnout na moho rovin. Já teď nebudu psát o vztazích a emocích, ale o světě, který kvůli našemu nedokonalému zraku příliš nevidíme, ale dá se vnímat. 

Začnu téměř duchařsky. Nedávno jsem si tady doma v kuchyni přišívala uvolněné knoflíky na sametovém saku. Vzpomněla jsem si na babičku, která byla dámskou krejčovou a dokonce před válkou pracovala i v Paříži. Říkala jsem si: "Babi, babi, kdybys mě viděla. Mám tady takové krásné sako a je z Anglie."

Vtom mě cosi zaťukalo na pravém rameni...
a já cítila, že za mnou kdosi stojí. Vůbec jsem se nebála. Rychle jsem se otočila, ale samozřejmě jsem nikoho nespatřila. 

A přesně takhle jsme na tom s vnímáním elementárních bytostí a ostatních světů. Kolikrát se nám zdá, že něco slyšíme, máme pocit, že těsně vedle nás někdo jde nebo stojí. Ale jak se pootočíme, nikdo a nic tam není. Jen naše realita.

A kolikrát jste určitě měli pocit, že nejste doma sami, přestože jste věděli, že tam sami jste...

Kdo z vás už četl čtvrtý díl Rafaelky, víte, že Marina se ve svém přerodu v elementární bytost dostala do fáze, když už jí ty jiné bytosti a světy tak rychle nemizí. A v každém dalším roce na tom bude lépe. 

Když jsem hledala nějaké zajímavé video do pokusné Marininy virtuální "Školy magie jednorožců", narazila jsem na tohle, které jsem vložila pod článek. Než se během písně hrdinka s jednorožci setká, zažívá přesně to, co my lidé. Cítí, že za ní ty krásné bytosti stojí, rychle se obrátí a vidí jen poletující třpyt a zbývá pocit v srdci, v duši, že oni tam byli. 

A tak se na video podívejte, možná se vám tohle také stává. Komentáře můžete psát sem nebo na starý blog, případně můžete navštívit Školu magie jednorožců nebo stránku fanoušků Rafaelky, obojí na facebooku.