Portrét hrdinky (už 15 let)

Po včerejším článku Léčivé obálky knih, v kterém jsem vám ukázala, co se skrývá za obálkami Rafaelek, jakou mají léčivou a relaxační hodnotu, jsem přemýšlela, o čem bych měla dneska smysluplně psát.

Že třeba prší, prší, jen se leje a my běháme po zahradě s deštníkem, trháme lístky máty a vaříme si mátový čaj, abychom na zahradě nezmrzli.

Nebo že stále uklízím, co se během roku nestíhá uklidit. Taková nudná témata vás asi zajímat nebudou.

A náhle ejhle! Dorazila...

Nevidíme vše

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, zůstává očím skryto.

- Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ

Slavný citát se dá vztáhnout na moho rovin. Já teď nebudu psát o vztazích a emocích, ale o světě, který kvůli našemu nedokonalému zraku příliš nevidíme, ale dá se vnímat. 

Začnu téměř duchařsky. Nedávno jsem si tady doma v kuchyni přišívala uvolněné knoflíky na sametovém saku. Vzpomněla jsem si na babičku, která byla dámskou krejčovou a dokonce před válkou pracovala i v Paříži. Říkala jsem si: "Babi, babi, kdybys mě viděla. Mám tady takové krásné sako a je z Anglie."

Vtom mě cosi zaťukalo na pravém rameni...