Výhoda žáků naší školy...

... aneb Projektový den a Rafaelka

Sociální sítě se zbláznily, Pořád se při propagaci knih přesouváme z jedné na druhou, protože ani čtenáři Rafaelky nesmí zůstat pozadu.
Mnozí z vás jste zůstali věrni facebooku, ale další si zase oblíbili instagram. A další si přeci jen přijdou číst sem na blog.
A tak mi mezi psaním nezbývá nic jiného, než vás nějak stíhat všude.

Na fotce story z instagramu vlevo nahoře vidíte vloženou usínající "spisovatelku" -  to jsem jako já. Hlava mi padá po celodenní práci ve škole, ale snažím se zapisovat příběh dál a dál. Musím se vám přiznat, že občas opravdu zavřu oči a dodatluju slovo poslepu. Občas dokonce na stránku napíšu úplně jiné slovo, protože mě spánek vsedě unáší. Nicméně ze židle po babičce se naštěstí nedá spadnout, protože má opěradla.

Zítra večer budu ještě více usínající, protože máme ve škole projektový den. Naplánovali jsme den věnovaný knihám, takže kromě mnoha věcí se ze žáků stanou redaktoři a nabídnu jim dva krátké úryvky z připravovaných Vlasů dryád.

A mám to vymyšlené, až si to musím pochválit...

Jako mávnutím kouzelného proutku...

...uběhlo století. Ne, celé jsem ho nezažila. Dokonce ani tu půlku. Ale také mám slavnostní pocit za své předky, všechny předky naší čertovské země. Původně jsem si nedávno říkala, že by bylo krásné, kdybych dokončila k výročí naší země Kaziin příběh. Ale každá kniha, každý příběh má svůj čas, a pro Kazi teprve dozraje.

Nyní je na řadě Rafaelova škola, která je opravdu hodně čertovská. Kdo jste ji nečetli, tak neporozumíte, jelikož v Rafaelce není žádné peklo ani Lucifer, ale král lesa a... 😉 ... a přesto je čertovská.To však ví jen čtenáři.


A k výročí naší čertovské země pro vás čtenáře mám recenzi právě na třetí díl, Rohy faunů. Přečíst si ji můžete na blogu u Booklover Niky.Pokud jste ještě nečetli první kapitolu z...

První kapitola aneb Jak jsem začínala

Pokud jste se ještě nestihli začíst do první kapitoly Vlasů dryád, které vyjdou příští měsíc, můžete tak udělat na blogu TADY, ale jinak vás zvu k malému sobotnímu zamyšlení.

Právě totiž připravuju projektový den na téma čtení a vymýšlím, jak a co budu vyprávět žákům od třetích do devátých tříd o vzniku knihy a také o Rafaelce. Ne každý je čtenář, mnohé děti se vyhýbají knihám jak čert kříži, musím je na půl hodinky zaujmout.

Ti starší si zahrají na redaktory, na ty mladší musím opatrněji. A jak se za oknem chvílemi během odpoledne zatahovalo a přelétla kratší mlha, jako kdyby mi přímo z Rafaelky přišla vzpomínka na mé čtecí začátky. A doufám, že po přečtení této vzpomínky si vybavíte ty své.

To bylo někdy v minulém století...

Vlasy dryád - první kapitola

Tady na blogu bylo ticho, protože jsem pracovala na páté Rafaelce. Nyní jsou Dryády u paní ilustrátorky a ještě se na ně vrhne grafik, než je budeme opět kontrolovat po stránce jazykové a zda se při sazbě něco nerozběhlo, kam nemá. 

To byste nevěřili, co se může i v počítačové době stát. Když se v PC dodělávaly Nymfy i s obrázky, skočily nám dvě nymfy doprostřed dvojstránky...

Přiznávám, že nyní jsem na chvíli Dryády pustila z hlavy, protože se nořím do Sirén, studuju kvůli nim znovu po tolika letech od studií na univerzitě jedno Shakespearovo drama, které ovlivní děj šestého dílu. Ale není to ani Hamlet, ani Romeo a Julie. 

A jak jsem na blog nechodila, nevěděla jsem o vašich komentářích, které jsem si tedy přečetla až dnes. Myslím, že odpovědí na ně je tento článek i s údajem, že Dryády budou v listopadu, a datum upřesním. 

Jinak máte asi starost o zápletku, o Marininu lásku. Ano, vše se zkomplikuje, což uvidíte už za chviliku, když vydržíte číst tento článek...

A nyní už v krásném říjnovém odpoledni (miluju podzim) vám nabízím první kapitolu z Vlasů dryád. Je pořádně dlouhá, tak doufám, že se vám bude na obrazovkách dobře číst.

 💛

 Rafaelova škola #5 - Vlasy dryád

Viděla jsem Marinu chvějící se strachem. Rty měla bezkrvé, v očích slzy a prosbu, aby to vše již přestalo. Bylo mi jí líto, když ji síla metamorfózy počala měnit. Nyní již týden spí dryádí sen. Napůl sní, napůl bdí, nic necítí, smysly má otupené, aby ji nevzbudily bolesti, které provázejí růst dryádího těla a proměnu lidských buněk v buňky stromu. Když jí Otoljenka přikázala, aby zabořila chodidla s prsty do hlíny, nechtěla. Bylo vidět, že doufá v zázrak. Vroucně si přála vymanit se z kruhu metamorfóz...