#4 Rediguju... Čekám na déšť

Jak může vypadat štěstí v těchto dnech? Sedíte u otevřeného okna, které stíní vzrostlé lípy, javory a jeden starý ořešák, a přitom dočítáte druhé redakční kolečko pátého dílu Rafaelovy školy - Vlasů dryád. Za stromy, o nichž jsem se zmínila, se samozřejmě vlní vedro jako na Sahaře, ale tady v chládku s kávou a čokoládou je tak akorát, abych mohla po redigování plánovat, co bude dál.

Nyní totiž v mezidobí při čekání na korektury, kdy budeme kontrolovat knihu už v takové podobě, v jaké si ji na podzim přečtete, se začínám věnovat na plné obrátky její propagaci a zároveň se připravuju na psaní šestého dílu o sirénách. Ale teď zpátky k našim milým dryádám, tedy k páté knize Rafaelovy školy.

Jaký asi na vás čeká příběh, když Marina dovrší svých sladkých šestnáct let? Je jasné, že nepůjde jen o to...

#3 Rediguju... A došla čokoláda

Sice ne ta atlantská čokoláda, kterou tak miluje Marina, ale opravdu došla.
Došla mi při dlouhé redakční práci na pátém dílu Rafaelovy školy. Ano, Vlasy dryád budou moci za to, že nějaké to kilo čokolády ve mně už zmizelo a ještě zmizí. Miluju ji stejně jako Marina,, nebo opačně - Marina ji miluje stejně jako já. Ale aby bylo jasno, mluvím o velmi hořké čokoládě. 81% kakaa a více...

Koho z vás zajímá, jak to vypadá s dryádami, tak váms radostí oznamuji, že jme právě dokončili první redakci a už jedeme druhou. Ono zredigovat 532 normostran, to je pěkná dřina. To tedy jo. Navíc se občas zapomenu a začtu se. Potom nerediguju, ale nechám se unášet příběhem. A tak se posléze musím hezky vrátit a číst znovu. Pomalu a pozorně.

Asi byste nevěřili, ale...

#2 Rediguju... Amor a Psýché

Ano, čtete správně - za chvíli bude řeč o Amorovi a Psýché. Vždyť i fotografii jsem vybrala právě k textu, který budete o Amorovi a Psýché v článku číst. Jedná se o sousoší od Antonia Canovy z roku 1878 a našli byste ho v Louvre v Paříži. Ale nejdřív...

Týden prázdnin za námi. Jako čtenářka jsem dospěla do desáté kapitoly knihy Origin (Počátek) od Dana Browna a jako spisovatelka jsem v redakci Vlasů dryád dorazila na stranu 320 a stále si uvědomuju, jak se od roku 2 000 změnila práce na knihách. Tehdy před vydáním první knihy v Albatrosu jsme si posílaly s paní redaktorkou rukopis v obrovské bublinkové obálce a pomocí redakčních značek ho pilovaly, aby vše krásně při čtení znělo.
Dnes si posíláme rukopis e-mailem a úpravy se vkládají elektronicky. Žádné tištění textu. Sice bych dala přednost práci s papírem, ale na druhou stranu: nakonec by stejně stoh 530 listů letěl do sběru. Škoda...

Rediguju, rediguju, rediguju... #1

Ano, ano, za poslední dva týdny čtu podruhé těch 534 normostran Vlasů dryád. Délka je to šílená, ale zkrátit děj nemohu. Co tam mělo být, v knize je...

Nyní jsem na straně 143 a začínám kapitolu, které jsem dala název Šípková Růženka. A hned pod název jsem vložila citát z filmu Šípková Růženka. Moc krásně zní. No, řekněte sami, jak se vám zdá tato věta:

"Láska si vždy najde cestu."

Jen můžete tušit a dohadovat se, co se na vás chystá. 😉
Přiznávám, že jako čtenářce by mi po přečtení tohoto článku vrtalo hlavou, co má asi Marina společného se Šípkovou Růženkou. Co vám asi chci tímto naznačit?