sobota 4. srpna 2018

#6 Čekání na korektury a... výročí...

Aneb o sklu, které není vidět, které jeho slévači musí slyšet...

Zapomněla jsem na jedno důležité datum. Jasně, to se stává. Jenže... představte si, že při práci na páté Rafaelově škole, ve dnech, kdy jsme s paní redaktorkou odesílaly zredigovaný rukopis do nakladatelství, aby si s ním mohl pohrát grafik, jsem úplně zapomněla na jedno veliké významné datum v mém spisovatelském životě.

Totiž...
Právě před patnácti lety vyšla má první kniha, první díl trilogie Nemetonburk. Starší ročníky na ni možná narazily v knihovnách, možná ji dokonce máte doma.

Jedná se o velice dlouhý příběh, má přes tisíc normostran, vycházel v letech 2003 - 2007. A já už několik let plánuju...
že ho upravím, leckde ještě doplním, a vydám jako e-knihy. Myslím to docela vážně, jen bude chtít opravdu upravit, protože léta uběhla a leckde narážím při listování na zastaralé věci a pojmy.

Schválně jsem na fotku na roh první knihy položila skleněné srdce. Možná třeba jeden jediný čtenář blogu si vzpomene, co to bylo za srdce, jakou roli v příběhu hrálo. A zároveň si já vzpomínám na jeden důležitý pojem, který jsem do příběhu vymyslela.

Miluju sklo. A tehdy se čtenáři proto mohli setkat v příběhu se sklem, kterému se říkalo SKALINA. Jedná se o bájný materiál, který se podobá sklu, jak je průzračný a neviditelný a zároveň má neuvěřitelnou pevnost. Skalinu mohli slévat jen ti, kdo ji i přes její neviditelnost "viděli", respektive slyšeli a vnimali. Čili také dva hlavní hrdinové.

Sedím tady a nostalgicky nakukuju do knih, přiznávám, že po těch letech sama čtu některé pasáže, jako kdyby je psal někdo jiný. Až napíšu všech osm Rafaelek, asi se do Nemetonburku pustím a někdy ho světu nabídnu jako upravenou a ještě prodlouženou e-knihu.

A když už jsme u té zázračné skaliny, kterou její tvůrce musí vnímat a slyšet, tak vás možná napadá, co mi tehdy prozradil výtvarník. Nápisy Nemetonburk na obálkách jsou udělány jako ze skla. Ale z fotky to tak patrné není, to byste museli mít knihy v ruce.

Čtenáři Rafaelky ví už z ukázek pátého dílu, že slovo nemeton se objevuje nyní i v pátém dílu. Jo, a ještě mám rozpracován Kaziin příběh, který se bez nemetonu neobejde. Co já to s tím nemetonem pořád mám? To nechápu...





7 komentářů:

eM. řekl(a)...

Minimálně jedna čtenářka si vzpomněla. :) Nemetonburk jsem milovala, když mi bylo tak 11. Četla jsem ty knihy pořád dokola. :D Nedávno jsem z nostalgie otevřela první díl, a i když už tam nebyl ten nekritický obdiv, pořád mě to bavilo. Díky za ně a šťastné výročí!

Renata Štulcová řekl(a)...

To je skvělé. On čte knihu jinak člověk v dětství, jinak na to hledí v dospělosti. Některé věci chci upravit, ale Rafaelka má přednost. I na facebooku si, ve skupinách, kam jsem dala odkaz na článek, lidé vzpomněli, že ji v teenagerovských letech četli. Obálka je nezapomenutelná.

Anonymní řekl(a)...

Já ji dostala letos k narozeninám už hrozně dlouho jsem ji sháněla a ta knížka je užasná

Eliša Lenulka řekl(a)...

Ty obálky jsou parádní, proto jsem na odkaz klikla. Nicméně, mě zaujalo nejvíc je to, o čem kniha vlastně je. Tohle už jsem totiž někde četla. Myslela jsem si, že s nápadem, kde někteří jedinci ovládají umění naslouchat sklu, slyší ho a cítí... Přišla Petra Stehlíková se svým úspěšným Naslouchačem. :o A ono ne, vy jste byla první! Ty knihy si každopádně seženu a přečtu. Obálky jsou úžasné, anotace zní zajímavě. :)

Renata Štulcová řekl(a)...

Elišo, hodně lidí ve fantasy kopíruje, co se dá, to je žánr, kde moc originality čekat nemůžeme. Lidé, co hodně načetli, vidí, kde co kdo ve fantasy opsal a je to šílené. :-) Takže se nedivím, že někdo použil v současnosti takové sklo, o kterém já něco psala před 15 lety. Ale to mě netrápí. Mě by mrzelo, kdyby mi někdo vykradl zápletku. V knihovnách by měly Nemetonburky ještě být aspoň ve skladech jako salátové vydání, prodalo se jich tehdy opravdu hodně a knihovnice mi často pak psaly, jestli nevím, kde sehnat nové kusy, že se jim rozpadají. A ještě větší zajímavost je, že na tenhle článek reagují stovky lidí a velmi překvapeně. Že Nemetonburk četli a že netušili, že jsou to knihy ode mne. Je pravda, že i já jsem v teenagerovských letech jména na obálkách knih nevnímala. Tak vám držím palce, abyste si mohla o původní skalině přečíst. Ale tam to není hlavní náplň děje, jen důležitá součást. Jako e-knihy budou až dopíšu Rafaelku, takže nejdřív za tři roky. Budu je prodávat jako e-booky sama. E-booky v pdf, mobi a epub umím dělat, to už jsem si vyzkoušela, takže nepotřebuju nikoho na pomoc. Jen musím vykoumat obálky, protože tyhle použít nemohu.

Eliša Lenulka řekl(a)...

Paní Renato, myslím, že to s tím sklem je hodně originální. Na tohle téma jsem četla jen jednu věc, ale to jsem netušila, že něco podobného dávno někdo napsal. A ano, netipovala bych na to vás, též jsem se podivila, že je to Vaše kniha. :) Ale v dobrém!
Nevím, jak moc si jsou knihy podobné, tu Vaší jsem bohužel ještě nečetla. Jen je to podobné v tom, že hlavní hrdinka má dar naslouchat SKLENITU... Slyší, jak k ní ta zázračná hmota "promlouvá". A taky s ním mohou pracovat právě jen ti, kteří ono zázračné sklo slyší a vnímají. :) Taky to není úplně hlavní zápletka toho, ale důležitá část.

Zkusím knihy sehnat někde v antikvariátech. Třeba budu mít štěstí! :) Kdybyste chtěla tip, mohu vám doporučit slečnu, která dělá obálky mě. Určitě se toho ráda zhostí. :)

Renata Štulcová řekl(a)...

Paní Eliško, Nemetonburk je mýtické vyprávění, kde vystupují dva dospívající hrdinové - dvojčata Tom a Áňa. SKALINA je VZNEŠENÁ hmota. Její název, který jemně zní, jsem tehdy před tolika lety vytvořila prolnutím dvou slov SKLO a KALIT. Když se kalí ocel, dostává kalením důležité vlastnosti. Proto SKALINA. Určitá věcička z ní se objevuje v prvním dílu, ale o jejím lití se vypráví až v poslední knize, v té nejbájnější. S tím slovem jsem si pohrála, protože miluju zvukovou podobu slov.

Nemetonburku je klasický mýtický, záleží, jestli takové máte ráda, nečekejte vyprávění ve stylu Skleněného trůnu, a podobných dívčích dystopií se stejnou dějovou linkou, viz i ta knížka, co o ní mluvíte. :-)

Pokud bych nevěděla, jak to udělat s obálkou, což v současné chvíli opravdu nevím, obrátím se na vás, nezapomenu. Ale nejméně tři roky se zatím budu zabývat Rafaelkou a Marininým osudem, který nyní musí vzít do svých rukou.