Právě totiž připravuju projektový den na téma čtení a vymýšlím, jak a co budu vyprávět žákům od třetích do devátých tříd o vzniku knihy a také o Rafaelce. Ne každý je čtenář, mnohé děti se vyhýbají knihám jak čert kříži, musím je na půl hodinky zaujmout.
Ti starší si zahrají na redaktory, na ty mladší musím opatrněji. A jak se za oknem chvílemi během odpoledne zatahovalo a přelétla kratší mlha, jako kdyby mi přímo z Rafaelky přišla vzpomínka na mé čtecí začátky. A doufám, že po přečtení této vzpomínky si vybavíte ty své.
To bylo někdy v minulém století...
když jsem se v první třídě naučila číst, a přede mnou se otevřela další dimenze. Svět příběhů mě naprosto fascinoval. Četla jsem jako divá a často jsem váhala, zda jít ven nebo si číst.
V tom věku se děti kamarádí bez ohledu na to, zda jsou dívky nebo chlapci, takže můj tehdy nejlepší kamarád mé dilema vyřešil. Prostě aby nemusel ven sám a zároveň pro něho nebylo čtení nuda, vyhlásil mezi námi dvěma soutěž.
Dnes se tomu musím usmát, jak postavená na hlavu naše soutěž byla, ale prostě jsme soutěžili, kdo přečte knihu dřív. A to ne stejnou knihu, ale každý četl jinou, jen byly přibližně stejně tlusté. Vůbec jsem nedomýšlela, že by někdo z nás mohl třeba podvádět, a prostě jsem četla jako o závod.
Dětské knížky jsou většinou tenké s velkými písmeny, takže si vzpomínám, že asi tak do hodiny jsme měli oba přečteno. Vím, že jsem vždy prohrála. Ale já četla svou knihu vždy poctivě. Nevím, jak on.
(Mimochodem, pak mě učil hrát šachy, ty jsem také vždy prohrála, a navíc mě nebavily.
Moje létající mysl "budoucí spisovatelky" se na těch 64 políček nedokázala soustředit. Jediné, co se mi líbilo, byl tvar figurek, Jenže jsem nechtěla kamaráda zklamat, tak jsem úspěšně předstírala, jak jsou šachy úžasně zábavné.)
Kde je tomu malému kamarádovi konec, to nevím. (Planeta má přes sedm miliard obyvatel.) Netuším, jestli vůbec čte. Ale mně čtení prostě zůstalo. A to jsem tehdy netušila, že budu vlastně knihy i psát.
Pamatujete si na své čtecí začátky? Četli jste hned nebo jste se ke čtení dostali později? Která byla vaše první přečtená kniha kromě školního slabikáře?
Já začala Odvážnou školačkou a byla boží. 😻
3 komentáře:
Můj první velký úspěch bylo dočtení Honzíkovy cesty v první třídě. Pak si pamatuju, že jsem poustu knížek nakousla, ale nevydržela u nich. A pak bratr a starší kamarádky přitáhly sérii Harryho Pottera a já se rozečetla a doteď jsem nepřestala :D Ještě si vzpomínám, že před Harry Potterem jsem zvládla přečíst pár detektivek pro děti od Edit Blytonové...
Honzíkova cesta je geniální knížka, ta byla už za nás. Blytonky jsou také pro malé skvělé, ale na ty jsem narazila až v Albatrosu při dokončování mé první knihy Nemetonburk, protože moje redaktorka paní Novotná na Blytonkách redaktorsky pracovala. Ona vlastně ta redaktorka pracovala i na Harry Potterovi souběžně s mými knihami. Bohužel do mých knih se v Albatrosu nedávaly tehdy ty miliony na reklamu jako do Pottera. :-)
První knížku jsem přečetla po první třídě, Natálie není sama. Líbila se mi a celkově mě čtení chytlo. Začala jsem chodit do knihovny a ve třetí třídě jsem si půjčovala 5 až 7 knížek za měsíc - různou beletrii pro děti, od Muminků přes Aloise Mikulku třeba až po Vojtěcha Steklače nebo Mé zázračné já...prostě kde co. V páté třídě mě uchvátili Lovci mamutů, které jsme měli jako povinnou četbu. Ráda jsem četla také slovenské knížky, ty nám vždycky nosila teta. Nezapomenutelná je pro mě Alica v krajine zázrakov (Alenka v říši divů) a hlavně Anna zo Zeleného domu - pro mě absolutní favorit dívčí četby pro náctileté. Rafaelova škola je "ze stejné škatulky". :) Později jsem objevila Terryho Pratchetta a fantasy obecně...ale to už jsem četla hlavně jako dospělá. Teď se kromě dalšího dílu Rafaelky těším na poslední díl Mycelia Vilmy Kadlečkové.
Okomentovat