Citát o vztazích nejen matematických

Není snad člověka, který by si aspoň matně ze školy nepamatoval, že existuje nějaký zapeklitý vzorec á plus bé to celé na druhou a a další jeho obměny. Pro mnohé zůstaly tyto vzorce navždy zbytečnou záhadou, jiní je potřebovali k dalšímu studiu.

Vzpomněla jsem si na ně, když jsem psala čtvrtý díl Rafaelky Vlnění nymf. A také jsem si vzpomněla na jeden skutečný rozhovor nad těmito vzorci.

Není nic zvláštního, když autor používá rozhovory, které zaslechl do svých knih. A tak i já se o něco podobného snažím.

Před třemi lety jsem...
učila devátou třídu, v které jsem už roku 2009 našla předobrazy hrdinů Rafaelky. Tedy přímo Vildu, Otíka, Jendu, Kryštofa, Kydippé a Médeu.

Jednou jsem coby jejich vyučující matematiky pronesla větu o důležitosti vzorců á  plus bé.
A na to mi jeden ze žáků, chytrý kluk a vtipálek, předobraz Vildy Sejkory z Rafaelky hned odpověděl. Jeho hlášce se pochechtávala celá třída.

Já si jeho hlášku pro jistotu zapsala, někdy se stává, že dobrý fór člověk zapomene, že se ztratí pointa. No, a tak jsem pointu neztratila a rozhovor použila do čtvrtého dílu. Jen namísto do Vildových úst jsem vložila tu hlášku do úst Médeiných.