Citáty z vlastních knih

Asi mi ani nebudete věřit, ale upřímně se musím přiznat, že si z tolika dílů Rafaelky, které už vlastně šestým rokem píšu, nepamatuju přesně znění jednotlivých pasáží a rozhovorů. Často mám dokonce pocit, že je vy - čtenáři - znáte mnohem lépe než já.
.
Není to poprvé, kdy tohle musím konstatovat. Dříve jsem hodně jezdila na besedy a stávalo se mi, že se čtenáři na určité věty z knih vyptávali. A já někdy tápala. To jsem tam napsala? Opravdu? Takhle přesně jsem to formulovala?

Jednou jsem na besedě předčítala z knihy rozhovor a text jsem zkracovala, aby byl lepší pro ústní podání. A pozorný posluchač se přihlásil a opravoval mě. Že jsem zapomněla to a to... Řeknu vám, cítila jsem se docela trapně. Obávala jsem se, že...

by to nakonec mohlo vypadat, že jsem
a) buď sklerotická nebo
b) jsem ty knihy nepsala sama...

Sice připravuji pátý díl Rafaelky, ale řekla jsem si, že bych mohla občas do Rafaelky nakouknout a nějaké moudro či hlod vypsat. Vás pobavím a sama si zopakuji, co už jsem napsala. A možná na ty citáty nějak zareaguji v pátém dílu s podtitulem Vlasy dryád.

Dneska tedy první - Marinina vzpomínka na toho, po kom se jí v září stýskalo.