sobota 14. května 2016

Karel IV. a Bratrstvo růže

Vzpomínku na krále Karla IV. začnu celkem netradičně. Když se slavilo 650 let od založení Karlovy univerzity, byla jsem její studentkou. Jo jo, probíhaly na nejvyšších místech nějaké oslavy, ale jinak jsem událost spíše zaregistrovala  v médiích. A mezi zápočty z anglické syntaxe a hypersyntaxe jsem si pouze všimla, že v tu dobu jsme na katedře měli na toaletách papír...


Tak to by bylo pro začátek, abych článek odlehčila a nezněl příliš pateticky. Před deseti lety jsem totiž navštívila výstavu na Hradě, která se jmenovala "Karel IV., císař z Boží milosti". Už jsem mnohokrát různě veřejně říkala, že se mi na tu výstavu vůbec nechtělo, protože vládl venku hrozný nečas a mě lákalo si sednou s knihou a kávou k topení. Kdybych byla anglická spisovatelka, řekla bych ke krbu. 
No, drahá vstupenka byla již zakoupena, tak jsem šla. Motala jsem se tam mezi davy dalších lidí, výstava měla meganávštěvnost. Hledala jsem si mezi všemi těmi exponáty, co by mě zajímalo. Trochu jsem se mezi tolika starými věcmi nudila...

A pak jsem si všimla, že nějak nedaleko od sebe autoři výstavy umístili rysy Petra Parléře, obrazy Mistra Theodorika a emblém Zikmundova Dračího bratrstva. Postávala jsem mezi nimi, asi jsem se musela docela zajímavě tvářit, a mysl mi jela na plné obrátky. Kladla jsem si otázky:

1. Jaké by to bylo, kdyby mladý král Václav IV. založil ve svých patnácti letech bratrstvo?
2. Proč by ho zakládal?
3. Kdo by byli jeho členové?


Vzpomněla jsem si na jednu z Jiráskových Starých pověstí českých. Ona pověst svým koncem připomíná scénku, kdy se pejsek s kočičkou navzájem věší na šňůru, až náhle visí oba. V pověsti je před posledním odstavcem mezera. A ta mezera v pověsti dala vzniknout nejdůležitější kapitole v Bratrstvu růže - tehdy ale ještě v bezejmenném příběhu.


Když jsem z výstavy vyšla, zamířila jsem rovnou do obchodu se suvenýry v podloubí a zakoupila tam knihu o Parléřovi a Svatovítské katedrále. Knihu velice odbornou, která asi běžného turistu nezaujme. A domů jsem se vracela s námětem na knihu, kterou jsem do roka dopsala. 

Pamatuju si, jak jsem ji hladce psala. Bez zbytečné omáčky příběh "odsejpá" až do vítězného konce. Další osud knihy nebyl zpočátku růžový, ale nakonec byla kniha stejně vítězná jako její hrdinové. A v těchto dnech kniha vítězně vychází znovu. 

Sice jsou nyní kolem Karlova výročí knihkupectví zavalena různými publikacemi a knihami sepsanými na objednávku právě k tomuto výročí, ale přesto doufám, že tenhle detektivní příběh, který nebyl napsán na objednávku, ale přišel ke mně sám, si najde opět nové a nové čtenáře. A možná si ho pořídí i lidé, které pohladil po srdci v prvním vydání. 

Ano - příběh je vlastenecký. Ano - já jsem vlastenka. A vůbec se za to nestydím. A jsem moc a moc ráda, že nakladatelství JaS knihu vydalo. Všímáte si? Ta kniha hovoří o Záři a nakladatelství se jmenuje JaS. Náhody neexistují, to mi věřte. A tady bych ráda poděkovala paní Janě Semelkové za to, že se knihy ujala a vydala ji. A ilustrátorce Kláře Mayerové, za to, že pro vás vytvořila úchvatnou zářivou obálku a tajemné vnitřní ilustrace, včetně emblému bratrstva. 

A nyní už ke knize blíže pro vás, kdo ji neznáte. Je ověnčena literárními cenami dokonce i z Mnichova, vyšla v cizině, v Bulharsku a nachází se také v knihovničkách základních škol, čtou ji všechny generace, které vnimají taje naší historie nad rámec suchých dějepisných učebnic. Jak jsem bojovala za její název, jste už četli v článku Sedmý a devátý rok s Bratrstvem růže.

A takto zní její anotace. Doufám, že poznáte, podle kterého slavného spisovatele jsem anotaci psala...

Ti všichni své klíče k legendě rozeseli široko daleko i hluboko. Celá staletí lidé na klíče hleděli a legenda se měnila v pohádku, protože chyběly právě ony klíče hluboko uložené.
A potom přišli lidé, kteří klíče z hlubin zpět na světlo vynesli.
Legenda o Bratrstvu růže žije dál – a vy pojďte a poslyšte vyprávění z dávných časů...

Příběh o Bratrstvu růže, příběh vyprávěný staletími, se stal pověstí a pověst legendou. A z legendy se za věky stane pohádka. Však ti, kteří ji žili či vyprávěli, ukuli k ní klíče: český král a římský císař Karel IV. a jeho syn král Václav IV., svatovítský kanovník Kosmas, básníci Chrétien de Troyes a Wolfram von Eschenbach, architekti Matyáš z Arrasu a Petr Parléř z Gmündu, Mistr Theodorik, Alois Jirásek a bezejmenní pěvci a básníci.

Zavítáme do Prahy za doby Otce vlasti. Jeho synu, Václavu IV. je patnáct let. Petr Parléř staví Kamenný most a Svatovítský chrám a své mistrovství předává nadšeným učedníkům, včetně mladého kralevice. Staneme se svědky napínavého pátrání po zdroji záhadné záře nad Hradem, romantické lásky pekaře Matěje a mincmistrovy dcery Dorotky, několikrát narazíme na bezhlavého templáře, zúčastníme se rytířského klání a odhalíme tajemství posvátného meče knížete Václava. Druhé vydání (první vyšlo pod názvem Růže a krokvice.

A ještě technické detaily:

Bratrstvo růže / Renata Štulcová / Ilustrace Klára Mayerová / Pevná vazba, 280 stran, formát 145×205 mm, 279 Kč
ISBN 978-80-87654-18-7     EAN 9788087654187

Na úplný závěr poděkování tomu nejdůležitějšímu, bez kterého by kniha nebyla. Děkuji králi Karle IV. za to, že jsi byl, že nám tě Stvořitel poslal. Měli jsme mnoho králů a císařů, mnozí zapadli svou bezvýznamností, ale ty jsi s námi stále už dlouhých 700 let a to něco znamená. A tak pateticky děkuju nejen za vše, co jsi pro nás udělal, že naše země pro tebe byla tvým hospodářstvím, ale také děkuju za příběh Bratrstva růže. 


Žádné komentáře: