Jedná se o fintu fň, na kterou jsem během dlouhých let psaní přišla. Během těch dlouhých let psaní a redigování mnoha knih jsem si uvědomila, že podvědomě používám velice jednoduchou metodu, a nejsem sama. U mnoha jiných spisovatelů ji můžeme vysledovat též. Pokud to s ní nepřeženeme, dodá příběhu pocit reality a vtáhne nás dovnitř. Ale podotýkám, nesmí se to s ní přehnat. Působí jako koření.
A co je to za metodu?
Jen se zaposlouchejte... jak se taková finta při psaní používá.
Úryvek z Říma, který čtu a rozebírám, je dnes romantický, s nezbytným bojem o první lásky.
A navíc jsem pro vás připravila úvodní a závěrečnou znělku. Jen nevyšla tak, jak jsem si ji plánovala. Zradila mě technika. Více se dozvíte v podcastu.
4 komentáře:
Je úžasné, jak nás čtenáře dokážete vtáhnout do děje, asi i díky téhle “fintě” se knihy čtou moc příjemně, dokážu se do nich hned začíst a ztratit pojem o čase :)
Takové knížky mám sama ráda. Tajy se ráda ztrácím při čtení v příbězích. 🦋
Moc pěkný úryvek a zajímavý trik. Líbí se mi - nikdy by mne nenapadlo, jak důležité jsou smysly ve spojení s příběhem a co víc, vůbec by mne nenapadlo, jak je zapojit.
Jen ta znělka mi moc nesedí. Našla jsem si skladbu na youtube a musím říci, že nechápu, jak na ni může někdo naroubovat milostnou píseň. Přijde mi, že se k tomuto účelu rytmicky nehodí. Pěkná ovšem je. ;-)
Je pravda, že se mi nedařilo do tabletu nabrnkat hudbu tak, jak ji umím na kytaru. A na kytaru nemám dost výkonný mikrofon. Mám takový ten malý na klopu saka a ten přenáší dobře mluvené slovo ale hudbu ne. 😢 Tak snad si někdy koupím lepší a hudbu nahraju. I třeba jinou.
Okomentovat