Mě jako autorku její povídání vážně nadchlo, protože mi znovu připomněla ty nádherné i těžké roky, kdy jsem sérii psala. Též mi připomněla můj boj za sérii, protože v knižním světě není vše růžové.
Jestli máte chuť si podcast Auri Fordy pustit, odkaz na Spotify je TADY. Řeknu vám, že tak báječný podcast jsem už dlouho od nikoho neslyšela.
Vzpomínám, že když jsem knihu začala psát, odvíjel se přede mnou v mysli prostě krásný napínavý film a vůbec jsem netušila, jak moc se mě příběh dotkne. Navíc ani v nejbláznivějším snu by mě nenapadlo, že právě spouštím efekt motýlích křídel, který ovlivní velkou řadu čtenářů.
Víte, co je krásné na vyprávění příběhů a psaní knih? Nejen sám...
autor se v příběhu najde určitým způsobem, ale - a to se dozvíte v podcastu - také čtenáři se v příběhu najdou, pokud je ten příběh "právě pro ně". Když víte, že vaše slova mohou někomu pomoci v dnešním světě, má smysl knihy psát a příběhy vyprávět. Tak to je.Přiznám se k něčemu: Příběh Rafaelovy školy jsem psala z celého srdce. Je v něm i moje duše, kdo mě dobře zná, tak to pozná. Jen jsem bohužel nikdy nepočítala, kolik jsem při psaní všech devíti knih vypila hektolitrů kávy a čaje. A kolik jsem snědla tabulek čokolády a tun oříšků. 😊
Teď při psaní tohoto krátkého zamyšlení hledím přes displej notebooku do okna na ořešák a javory a lípy kolem domu a zjišťuji, že jsem právě vypila 300 ml filtrované kávy. Hm... 😏
Když se zadívám na komín knih Rafaelovy školy, a také na knihy, které jsem napsala předtím, a vzpomínám na reakce vás čtenářů, zdá se mi to jako zázrak a cítím vděčnost, že jsem je všechny mohla napsat. V mysli kolem mě nyní poletují další zatím nenapsané příběhy, a to nejen z Rafaelovy školy. Mám připravené další knihy - beletrie - v kterých se prolíná minulost a současnost, a jen si přeju, abych měla možnost je všechny napsat a vypustit k vám do světa.
Pro dnešek končím s tímto krátkým zamyšlením a znovu připomínám, jestli máte chuť si podcast Auri Fordy pustit, odkaz na Spotify je TADY.
Žádné komentáře:
Okomentovat