Recenze od Books are my life

Jsem tak zahrabaná v práci, že už ani nezvládám napsat krátký článek. Přitom tak ráda píšu, ale život dospělých znamená vydělávat někde peníze na živobytí, takže na takové libůstky, jako je psaní blogu, zbývá málo času.

Ale protože bloggerka Marky, majitelka krásného a čtivého blogu Books are my life přečetla Rafaelovu školu Vlnění nymf a uveřejnila na knihu svou recenzi, ráda bych vás s touto recenzí seznámila. A tak i přes nedostatek času píšu tento krátký článeček.

Jestli jste zvědaví, jak na Marky zapůsobilo Vlnění nymf, můžete se k ní vydat následujícím odkazem, který vás přenese do článku

Fantasy z české kotliny | Vlnění nymf

Přeji vám příjemné počtení a věřím, že u Marky na blogu zůstanete déle a přečtete si i její další články a třeba jí i něco okomentujete.

A Marky tímto děkuju, že se do e-knihy pustila. Však kdyby se někdy v budoucnu podařilo, že kniha vyjde v papírové podobě, tak ji u mě už nyní má schovanou jako poděkování. :-)

Renata

Bonus ke kapitole Láska ve vločkách aneb Voda a myšlenky

Nejen tento krystal vločky vody vypadá jako z pohádky, nejlépe z úžasného Mrazíka. Škoda jen, že nejde uchovat, byl by z něj nádherný šperk. Snad jen křišťálové sklo se mu dokáže podobat. Nakonec snad i proto mají podobný název. Krystal - křišťál...

Články sem na Rafaelku píšu především pro čtenáře, tak možná dneska budou náhodní nečtenáři Rafaelky trochu mimo, až si přečtou další slova...

(Nečekaný) citát se záběrem z Kentaurionu

Původně se mi jako počáteční věta článku vnucovalo něco mnohem temnějšího, ale nakonec jsem se donutila k úvodnímu příjemnému sobotnímu konstatování, že světu prostě vládne romantika.

Ať chceme nebo ne, vyhledáváme ji v životě, v knihách, filmech. Jsme pro ni ochotni udělat leccos. Myslím aspoň většina z nás, protože nemohu popřít, že jsou i tací, kteří před romantikou utíkají. Mají z ní panický strach. Prostě všechno na světě, obsahuje v sobě dva protipóly. A tak je pro někoho romantika vítaná a jiný se jí bojí jako "ďáblík kříže".

Dnešní citát, který jsem ze svého "veledíla" vytáhla, je plný zasněné romantiky... Ačkoli...

O staré technice a nové knize

Ještě rychle článek, abyste měli co číst, až budu v pondělí pracně vydělávat na živobytí. Tak tuhle větu si říkám už celý den, hlavně protože musím odpovědět na otázku z vašich komentářů.

Ale aby můj článěk tady na blogu nebyl jen: ano, e-kniha vyjde, přemýšlela jsem, že vám ukážu, zázrak techniky.

Vy, kdo jste už zabrousili na stránku Langova knihkupectví, které má zatím stále prázdné regály, víte, že vlastním stařický psací stroj značky Underwood. Použila jsem ho na fotografii, koláži, kterou jsem umístila do záhlaví knihkupectví.

Dneska se většinou píše na...

Psaní u kávy

Dneska před půlnocí dorazí planeta Země a my s ní na určité místo, které se nachází Slunci nejblíže. Odborně se mu říká řecky perihelium (přísluní). Nám to může být zdánlivě šuma fuk.
Ale díky tomu, že jsme sice na odkloněné polokouli, ale Slunci blízko, nemáme zimy mrazivé, nýbrž jen mírné. Naopak léta, kdy se od Slunce vzdálíme, máme chladnější, než třeba Australané. Ačkoli letos byste se mnou určitě nesouhlasili.
V posledních dnech se jako tradičně straší tím, že nenapadl na Vánoce sníh. Ono v naší kotlině to s tím sněhem je spíše takové zbožné přání...

Začneme ohňostrojem

Šest let je dlouhá doba. Tak dlouhá, že se z miminka stane za šest let školák - to abych pro mladší čtenářky a čtenáře nějak ilustrovala šestiletí.

Před šesti lety 1. ledna 2010 mnozí z vás četli první kapitoly z Rafaelovy školy na prvním blogu. Blog prošel různými změnami, zestárl, zažil dobré i zlé, a všechno nakonec směřovalo k tomu, že tuto první adresu opouštím.

Dneska vám nový blog poprvé představuji prvním článkem na této nové adrese. Leccos ještě není úplně hotové, písmo a odkazy budu asi upravovat, ale dneska prostě začínám publikovat. A ačkoli se to podle fotek nezdá, i dnešní příspěvek se tématicky hodí k Rafaelce. Však uvidíte za chvilku, pokud dočtete až do konce.


Protože je podle kalendáře nový rok, měla bych nám všem také něco popřát. Každý máme v životě něco, čím musíme procházet, nikdo nežije věčně v romantické pohádce, provázejí nás trable, které nás vlastně formují. A právě přes to všechno nám všem (vám i mně a mé rodině) přeju, ať máme vysněné Vánoce po celý rok.

Při téhle příležitosti bych vám ráda ukázala pokusy o zachycení menších novoročních ohňostrojů u nás v Litoměřicích.

Asi nejsem jediná, komu ohňostroje na obloze připomínají hvězdokupy a výbuchy supernov. Možná je to tím, že my všichni, vše v nás i kolem nás je složeno z hmoty, z atomů a ještě menších částeček, které prošly takovými supernovami. Z jejich "prachu" po výbuchu se formovala naše Sluneční soustava, náš svět a my.

Možná i vy si při sledování ohňostrojů vzpomenete na...