sobota 5. března 2016

(Nečekaný) citát se záběrem z Kentaurionu

Původně se mi jako počáteční věta článku vnucovalo něco mnohem temnějšího, ale nakonec jsem se donutila k úvodnímu příjemnému sobotnímu konstatování, že světu prostě vládne romantika.

Ať chceme nebo ne, vyhledáváme ji v životě, v knihách, filmech. Jsme pro ni ochotni udělat leccos. Myslím aspoň většina z nás, protože nemohu popřít, že jsou i tací, kteří před romantikou utíkají. Mají z ní panický strach. Prostě všechno na světě, obsahuje v sobě dva protipóly. A tak je pro někoho romantika vítaná a jiný se jí bojí jako "ďáblík kříže".

Dnešní citát, který jsem ze svého "veledíla" vytáhla, je plný zasněné romantiky... Ačkoli...
V závěru citátu Arthos pronáší slovo, označení, které mu Marina přišila, když poznala, co dokážou obránci bájného Kentaurionu. Přišila mu "na čelo" slovo zlé stejně jako jeho obsah. Arthos, velitel obránců Kentaurionu, pro Marinu nemůže být jiný než samotní obránci. Hm, a zase jsme u té temné stránky světa.

Tak abych to odlehčila, prosím, povšimněte si na pozadí citátu, že jsem se naučila v CorelDraw pracovat s dalším nástrojem. Říká se mu Interaktivní průhlednost, jeho ovládání je primitivní, ale trvalo, než jsem ho vlastně náhodou objevila. Právě včas, protože písmena citátu nebyla na balustrádě kentaurionského schodiště příliš dobře vidět.

Nechci spoilerovat, ale když už jsme u těch dvou protipólů, tak i Marinina přítomnost v Kentaurionu vyvolala u jeho obyvatel přímo protichůdné pocity.Vzpomínáte? Pro některé nebyla vůbec vítána. Problém je, že ona tam proti své vůli zanechala své srdce...









1 komentář:

Barbora řekl(a)...

Je skvělé, jak sem přidáváte citáty, je to příjemné zpestření. Jinak jsem hodně zvědavá, jak to všechno nakonec skončí a taky se mi líbí kam příběh směřuje.