sobota 16. prosince 2017

Vaříme s Rafaelkou

Co já ještě pro Rafaelku všechno neudělám? Představte si, vážené a milé čtenářky a vážení a milí čtenáři, že v těchto dnech mezi přípravami na Vánoce a inventarizací kabinetu matematiky a vyučování žactva, které se už vidí na prázdninách, ještě vařím jako Marina.
Asi se divíte, ale je tomu tak.

Dobře víte, že píšu pátý díl s dryádami, které jsou napůl rostliny a napůl živočichové. Tyto dvě poloviny se spolu navzájem propojují a z toho vyplývá nutnost zvláštního stravování. Ve skutečnosti je toto jediný díl, kde se hrdinové napůl propadají do rostlinné říše, což znamená, že samozřejmě fotosyntetizují. Přitom získávají cennou energii, která by jim ale tak úplně nestačila, proto se musejí i normálně stravovat. No, tedy... zas tak normální to stravování není. Třeba párek, ten si Marina neohřeje. Nebo svíčkovou, o té si může nechat zdát.

A jak to tedy je? Všechno vám nyní neprozradím, jen to, že jsem včera a dneska zkoušela tři recepty, které možná znáte i z domova...


Nejdřív jsem zjišťovala, jak chutná "jemný chlorofylový nápoj", který jsem si upravila k obrazu svému. Na mašince jsem semlela šílenou rychlostí ledový salát a okurku. Vzniklo příjemné pití s krásnou pěnou. Marina totiž v pátém díle takto přemýšlí:

Letos to bude s jídlem kruté. Ve škole nám stravu připraví v jídelně, nemusíme přemýšlet, jestli je to pro nás zdravé nebo ne. Ale doma? Profesorka Otoljenka se tvářila velice povýšeně, když nám přednášela o dryádí stravě, vzpomínala Marina a vzala do ruky knihu se zelenou obálkou. Jak to Otoljenka říkala? Básnicky řečeno, my dryády máme zelenočervenou krev. Zelená krev naší rostlinné poloviny se mísí s červenou krví naší živočišné poloviny. Abychom měli všichni krev v rovnováze, musíme v meziobdobí mezi fotosyntézou přijímat potraviny s cholorofylem. Tím si zajístíme, že nás nenapadnou nemoci, budou se nám rány hojit a budeme čilí. Ještě říkala, že se v chlorofylu koncentruje sluneční světlo a energie nesoucí lásku a moudrost. Chlorofyl nám i lidem posiluje srdeční čakru. Páni, já jsem tou metamorfózou získala podezřele výbornou paměť, usmívala se překvapeně. Dokážu si vybavit každé Otoljenčino slovo.

Ano, opravdu jste právě četli úryvek z pětky. 😃 A nyní k druhému receptu. Představte si, že jsem ochutnala přímo k obědu pohankovohruškovou kaši. A jak jsem ji připravila?

Krátce jsem povařila pohanku jen ve vodě a nechala odstát. Vodu jsem pak slila a do mixéru k pohance přihodila hrušky, fíky a skořici. Vše podle chuti. Vznikla báječná kaše, která vůbec nezatěžuje trávení. Ideální pro dryády.

Třetím dryádím kuchařským pokusem bylo známé kešu máslo. Na internetu jsem si vygůglila stovky zaručených postupů, takže jsem to nakonec nechala na své intuici. Prostě jsem nesolené kešu oříšky nasypala do mixéru, semlela je krátce na prášek, který jsem dalším opakovaným mletím rozmixovávala na mastnou hmotu. Do hmoty jsem během mletí přidávala trochu slunečnicového oleje, aby máslo dostalo krémovější konzistenci. Jo, a po prvním mletí jsem přidala jednu kávovou lžičku soli. 
Řeknu vám, že kešu máslo je lahodné, ale taky se nejen mně, ale i Marině pěkně prodraží. 😜

Jak tady teď sedím a dumám, čím bych článek zakončila, napadá mě, že by taková dryádí kuchařka nebyla k zahození. 

Na závěr přidávám zimní video, které v posledních dnech před Vánocemi poslouchám, kdykoli jsem připojena k internetu a neruším okolí. Tak a přeji pěkný konec třetího a začátek čtvrtého adventního týdne. 







Žádné komentáře: