Mlha za mnou a mlha přede mnou a za všechno může Aine...

Dopředu vás varuji, že tento článek je nebezpečný. Část v něm je recyklovaná ze starého blogu z 2. 10. 2012. Tehdy jsem článek uveřejnila i s touto fotografií, kterou jsem právě pořídila z okna, a za chvíli mi psala jedna známá pracující na letišti v Ruzyni, že si článek přečetla, a poté tam padla mlha. Neproniknutelná mlha. A letiště mělo opravdu velké provozní problémy.

Znáte z pohádek zaklínadlo "Mlha za mnou, mlha přede mnou..."?

Určitě si vybavujete, že jakmile jej víla či kouzelná babička pronesla, dočista zmizela. A stejně tak poradila zmizet i svých chráněnkyním.

K mlze se dneska vracím, protože se výsostně týká Marininy matky...

Samá knihovna

 Ano, ano. Přiznávám, protože vám je to již určitě nápadné. Miluji knihovny. Už od dětství. A vsadím se, že kdyby se sečetl čas, který jsem v knihovnách prožila, určitě by to nějaký ten rok dalo.

I proto celá série Rafaelovy školy prochází knihovnami. Hlavní hrdinka Marina je stejně jako já a mnozí z vás (doufám, že vás neurazím) pořádná knihomolka. A jako správná knihomolka navštěvuje knihovny více, než je zdrávo, než ostatní studenti, s nimiž chodí do školy. Také s sebou, jak je starší, tahá knihy, kde se dá. Dokonce i ve chvíli, kdy letí se třídou k moři, si do kufru balí hned několik knih.

Pokusím se nyní všechny zatím známé knihovny z Rafaelky zrekapitulovat...

Prý nám láska dává křídla

Pořekadla a přísloví fungují, to mohu díky svému stoupajícímu věku potvrdit. A při zírání do korektury čtvrtého dílu Rafaelky, na který se všichni tak těšíme, a který vypadá moc krásně, mě napadlo to o lásce a křídlech.

Některé nápady jsou neodbytné, takže jsem si pro legraci vytvořila obrázek sestavený z ilustrací prvního dílu. Vy tady na blogu klikat nemůžete, na facebooku to jde.

Zkusím tedy...

Portrét hrdinky (už 15 let)

Po včerejším článku Léčivé obálky knih, v kterém jsem vám ukázala, co se skrývá za obálkami Rafaelek, jakou mají léčivou a relaxační hodnotu, jsem přemýšlela, o čem bych měla dneska smysluplně psát.

Že třeba prší, prší, jen se leje a my běháme po zahradě s deštníkem, trháme lístky máty a vaříme si mátový čaj, abychom na zahradě nezmrzli.

Nebo že stále uklízím, co se během roku nestíhá uklidit. Taková nudná témata vás asi zajímat nebudou.

A náhle ejhle! Dorazila...

Léčivé obálky knih?

Přiznám se vám, že namísto abych psala, uklízím byt a promýšlím nejen pátý díl, ale vůbec tak přemýšlím. A když jsem si v duchu promítala obálky knih, něco mě napadlo. Vždyť ona je každá z nich vlastně laděná do jedné z čaker a může vám sloužit i jako uklidňující relaxační předmět.

Pokud náhodou nevíte, co to čakra je, tak zjednodušeně se jedná o energetické místo v těle, které se dá popsat jako vír nebo kruh. A toto energetické místo ovlivňuje určitou část našeho těla i života. Myslím však, že čakry všichni znáte, pokud ne, tak doporučuji si zagůglit nebo zajít do knihovny.

Nyní vám popíšu čakry, kterých se týkají obálky prvních tří dílů. Možná si pak po přečtení článku jednu nebo i všechny tři postavíte před sebe a s pohledem na ně budete relaxovat...

Marinina rodina

Již ráno jsem chtěla napsat tento článek, ale znáte to: vždy je na práci něco jiného. Navíc je léto, které zve ven. Předpokládám, že také nesedíte celý den někde napíchlí na wifině.

Na facebooku na stránce čtenářů Rafaelky jste již viděli kousek prvního obrázku ze čtvrtého dílu Rafaelky a dneska vám prozradím jednu kolosální věc.  Nejdřív jsem ji chtěla prozradit jen na facebooku, ale je pravda, že ne každý z vás, kdo čtete tento blog, chodíte na facebook.

A o co jde? Z nadpisu je jasné, že se budeme věnovat Marinině tajemné...

Šátky ve stylu obálek Rafaelek

Tak tedy dneska jsem měla štěstí. Jela jsem do Ústí nad Labem a strhla se tam taková průtrž mračen, že bych měla snad i kůži promočenou. Upřímně, vždy když jedu do Ústí, tak leje. 😉 Tak nevím, čemu se divím.
Říkám "snad bych měla", protože jsem neměla. Naštěstí jsem totiž těch dvacet minut, kdy se mračna protrhla, seděla v trolejbuse. Deštník jsem potom už jen vytáhla, abych ho vyvětrala. Prostě už jen krápalo a vysvitlo slunce.

Předtím během deště bylo téměř šero a jak jsem jela městem kolem rozsvícených výkladních skříní, napadlo mě...

Třetí Rafaelka na pultech

Tiskárna to "nedala", tedy něco se jim rozbilo, takže kniha vyšla až nyní na začátku prázdnin. Ale myslím, že to nikomu nevadí. Kniha k vám od nakladatelství Maitrea totiž přichází s bonusy.

S malými úpravami v textu, kterých si možná někteří z vás ani nevšimnou. Ale jsou to hezké úpravy. 😍

A pak s bonusem, kterým je na předsádce pohled na sídlo krále lesa, tak krásně ukryté v tom našem českém hvozdu.

Dalším bonusem je...

Petice učitelů

Omlouvám se všem, že se v těchto krásných letních dnech nevěnuju Rafaelce, přestože v přírodě jsem, zahrádka si to žádá a není nad to pobýt v klidu mezi rostlinami a případně i nějakými těmi živočichy. Slimáci to jistí...

Ale povedlo se, a byl to náročný proces, že osvícení senátoři poslali návrh toho zákona, který má diskriminovat všechny učitele v naší zemi, a tím pádem bude mít negativní dopad i na žáky, tak tento paskvil senátoři vrátili Sněmovně. Nyní se my, učitelé snažíme dát dohromady ještě více a kromě jiného podepisujeme skutečnou papírovou petici a oslovujeme poslance. A to vše mi zabírá hodně času, takže jsem Rafaelku úplně vypustila z hlavy.

A napadá mě, jestli někdo z vás nemá doma maminku nebo tatínka či dokonce babičku nebo dědu učitele, nebo jste sami učitelé a nevíte o petici, že byste se na ni mohli podívat a případně ji vytisknout a podepsat. Nebo ji dokonce vzít do školy kolegům. Petiční právo máme všichni podle ústavy, tak není se čeho bát.
V petici je vše vypsáno, co se na nás všechny chystá. Její čtení, upozorňuju předem, vám zvedne tlak více než pořady Jílkové a Moravce dohromady. A budete si říkat: "To přece není možné? Kde jsme se to probudili?"

Odkaz je zde. Najdete tam dva odkazy: samotnou petici a pokyny k vyplnění a odeslání. Spěchá to. Středa 21. 6. je poslední den, aby to došlo včas.
Jedná se o všechny učitele od mateřinek až po střední školy a s nimi i o jejich žáky, ne jen o nějakou Štulcovou. :-)
http://www.pedagogicka-komora.cz/2017/06/petice-za-neprijeti-novely-zakona-c.html

Doufám, že vše dobře dopadne a vrhnu se na další psaní a také se musím zeptat pro vás, kdy vyjdou další díly. Nějak jsem v tom shonu nezaregistrovala, jak čas utíká.

Rohy faunů a král lesa

A je krásně zelená!
Kdo?
No přeci nová obálka třetího dílu nového vydání Rafaelky, které se právě chystá.

Doufám, že se vám bude líbit, protože mně se líbí, a to velmi. Zelenou barvu miluju a o její léčivé síly píšu právě v této třetí knize. Kdo jste ji už četli, víte... Jen si vzpomeňte na Čertovo narození...

A již se můžete také začít pořádně těšit na první papírové vydání Vlnění nymf, které bude po Rozích faunů následovat. Já právě zasedám k psaní Vlasů dryád, tedy už k pátému dílu...

Čas a Tance nág

Je beltainový večer, Čarodky, namísto létání na koštěti sedím u počítače a pracuju. A vzpomněla jsem si, že bych vám mohla ukázat, jak vypadá podzemí z druhého dílu Rafaelky, a prozradit, jak vznikl následující text o čase. No, nejdříve si úryvek z druhého dílu Rafaelky přečtěte a pak se dozvíte, co mě k němu přivedlo:

Další spirála hlubokého schodiště. Kamenná brána jeskyní krále Basilea zvaná Brána času je prý největší bránou na světě. Když se k ní blížili, štola se kolem rozšiřovala a míjeli ústí dalších a dalších štol.
„Kristova noho! Ta je vysoká jak...

Rafaelova škola a Pedagogická komora

Tři dny volna před námi a mě tak krásně těší, že mám obě knížky právě na stole takhle pěkně před sebou. A uvědomuju si, že v neděli slavíme Beltaine čili Čarodky. Kdo znáte Rafaelku důkladně, víte, že nedělní ohnivý svátek se objeví v dalším třetím dílu u krále lesa. Jo jo, jedná se o tu část knihy, kdy Marinu mate jejív vlastní srdce a nebýt make-upu od Médey, přišla by o život.

A co ta Pedagogická komora? Ne, to není taková ta malá místnůstka, kam odložíte, co se dá, v tomto případě třeba učitele.
Pedagogická komora je velmi důležitá věc. A proto jestli máte doma nějakého pana učitele či paní učitelku (i kdyby byli sebeunavenější ze současných škol), ukažte jim tento článek. A nebo možná někdo z vás je pedagogem či studuje univerzitu a jednou bude učit.

Původně jsem před druhým vydáním Rafaelky chtěla, abychom opustili název Rafaelova škola, abych se kniha jmenovala třeba Rafaelovo království. Proč? To se dozvíte dále...

Svět se mění divným směrem a české školství se řítí do hlubin po šílené spirále. Možná jste si toho nevšimli, ale mnoho politiků, zvrácených ideologů a teoretiků rozkopává naše školství až do úplných základů. Úmyslně.
Za to, že nejsme ještě na dně, musíme děkovat těm učitelům, kteří se nenechali semlít tlakem shora a používají ten správný "český selský rozum". Spojení "selský rozum" neberme posměšně. Je to přesně to, čím jsme my Češi žijící tisíce let (koluje nám v krvi krev lovců mamutů) tady v české kotlině pověstní. Myslíme, uvažujeme, nedáme se oblbnout, z nových nápadů si berem to dobré. Co funguje, nezatracujeme. Jenže ne všichni. Mnoho lidí se odcizilo a "selský rozum" ztratili. A proto dostává slovo škola někdy i divnou příchuť.

Tak proto jsem chtěla to slovo "škola" na obálce opustit, ale v nakladatelství mě přesvědčili. Měli pravdu. Škola je opravdu základ, proto zůstala Rafaelova škola.

A nyní k té Pedagogické komoře.

Mnozí z vás ví, že jsem ve školství vydržela už skoro čtvrt století. 👍 (Si za to musím dát sama  "thumbs up emoji") Víte, že učím angličtinu a matematiku, ale že jsem ještě studovala i geografii.

A určitě je vám jasné...

Druhá kniha série Rafaelova škola

Měsíc se s měsícem sešel a vyšla nám ve druhém přepracovaném vydání druhá kniha Rafaelovy školy - Tance nág. A je opět krásná stejně jako jednička.

A na co se můžete těšit? Hned jak vezmete knihu do ruky, uvidíte ohnivou obálku, kterou vytvořil pan grafik Martin Bohuš s použitím ilustrací paní Marešové. Tance nág vyprávějí o ohni v nás i o ohni Země a obálka je krásně vystihuje. Za titulem knihy se schovává budova školy, vstup do světa elementálů. A kolem Marinina jmelí draci a další plazivé bytosti.

Uvnitř při čtení zjistíte, že jsem vrátila do děje odstavce, které jsem při prvním vydání kvůli šetření stránkami musela vyškrtnout. A také jsem občas někde něco dovysvětlila či upravila. Na děj a zápletku to ale vliv nemá.

Dále získáte druhou mapu okolí Rafaelovy školy. V prvním díle jste dostali v novém vydání mapu, kdy se od lesa za školou díváte ke škole. Tedy vidíte zadní část za...

Druhé vydání Rafaelovy školy

Se zpožděním sedmnácti dnů konečně píšu článek o novém vydání Rafaelovy školy - Vílích křídel, které s báječnou péčí vydalo nakladatelství Maitrea.
Díky tomu svému zpoždění vám už ale mohu odtajnit obálku pro druhý díl, který vyjde v dubnu a nese podtitul Tance nág.

První díl už můžete sehnat v knihkupectvích nebo přímo na e-shopu Maitrey TADY.

Obálky knížek tvoří s použitím ilustrací paní Jarmily Marešové grafik pan Martin Bohuš. Jsou nádherné a v jejich středu září snítka zlatého jmelí, kterou jsem si na obálkách tolik přála mít.

Dobře víte, že patří hlavní hrdince Marině. Je to její amulet, magický předmět říše Marininy matky. A právě proto, že Marina je dcerou své matky, má amulet nejkrásnější.

Zatímco...

Co se povedlo?

Tyto poslední dny před druhým vydáním Rafaelovy školy jsem se opravdu hodně vrátila do světa Rafaelovy školy a vy se mnou. Doma už mi leží korektury druhého dílu Tanců nág, aby plynule vyšel v dalším měsíci po tom prvním dílu, po Vílích křídlech. Prozradím vám, že v něm najdete dosud nepublikovanou mapu podzemí pod hradem krále Basilea. A pro třetí díl už paní ilustrátorka Jarmila Marešová nakreslila novou mapu lesa s lesním sídlem krále lesa. Výřez z něho, tzv. mohyly vidíte vlevo. Jak já tyhle tuší dělané ilustrace miluju. Jsem z nich naprosto nadšená.

Jsme ráda, že mi píšete, snažím se odpovídat, jak jen to jde. Občas se mi stane, že mi nějaká zpráva zapadne, tak se omlouvám, že vám někdy napíšu až po delší době. Teď během sobotního večera bych ráda shrnula, co se za ten týden, kdy ještě čekáme (nevím jak vy, ale já dost netrpělivě) na nová Víllí křídla, povedlo...

Povídky ze světa Rafaelovy školy

Mnozí jste mi za ta léta říkali, že nějaká povídka sem a tam by se hodila. A je pravda, že vše se do děje napsat nedá, protože by často takové odbočky rozmělnily zápletku a kniha by jen nabobtnala.
A tak jsem si řekla, že sem tam nějakou povídku či jiné povídání bych napsat mohla. Čistě pro pobavení moje i vaše.

Dneska jsem na Wattpad uveřejnila první...

Čekání na nové vydání

Sedm let je dlouhá doba. A před sedmi lety a kouskem to začalo. Napadla mě Rafaelka... Tehdy jsem nemohla ještě tušit, co vše knihu čeká. Jak se může také odvíjet život příběhu. Nyní čekám na druhé vydání a vy mnozí se mnou, tak si trochu zrekapitulujeme, co jsme zažili.

Konec roku 2009
Mám za sebou 6 knih (trilogii Nemetonburk, Růži a krokvici, Mojmíra, Strážce sedmi divů světa), přesto se příběh Rafaelky  nakladatelům nezdá, proto jej začínám psát na blogu Rafaelova škola, abych všechny ty myšlenky i Marinin příběh mohla předat čtenářům. Pro zábavu, pro relax i pro to napětí.

Rok 2010
Píšu, píšu, je to fofr, stihla jsem to za půl roku a 4. července 2010 začínám psát druhý díl. Na podzim se dozvídám, že o knihu má zájem Mladá fronta.

Rok 2011
Na Apríla začínám uveřejňovat již třetí díl a na jaře vychází Rafaelka knižně s podtitulem Vílí křídla.

Rok 2012
Vychází druhý díl s podtitulem Tance nág.

Rok 2013
Vychází třetí díl s podtitulem Rohy faunů. Nejtlustší díl, který vás zavádí do říše krále lesa.

Rok 2014
Rychle dopisuji čtvrtý díl Vlnění nymf, protože si ho nakladatelství žádá. Ale nakonec se vše hatí, příběh tam komusi (radši se nerozepisuji) leží v žaludku a...

Nevidíme vše

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, zůstává očím skryto.

- Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ

Slavný citát se dá vztáhnout na moho rovin. Já teď nebudu psát o vztazích a emocích, ale o světě, který kvůli našemu nedokonalému zraku příliš nevidíme, ale dá se vnímat. 

Začnu téměř duchařsky. Nedávno jsem si tady doma v kuchyni přišívala uvolněné knoflíky na sametovém saku. Vzpomněla jsem si na babičku, která byla dámskou krejčovou a dokonce před válkou pracovala i v Paříži. Říkala jsem si: "Babi, babi, kdybys mě viděla. Mám tady takové krásné sako a je z Anglie."

Vtom mě cosi zaťukalo na pravém rameni...

Škola magie jednorožců

Druhé vydání Rafaelky se blíží, já ale odbočuji k pátému dílu, který dopěl do stádia zrodu. Určitě se pamatujete ze svého čtení, že se Marina každý rok během letního slunovratu setkává ve snu se zlatým jednorožcem.

Než nastoupila na Rafaelku, znala jednorožce jen z pohádek a filmů. A najednou je tady. Se zlatou hřívou. Sice jen ve snu, ale přesto téměř hmatatelný jednorožec. Navíc Marinu vždy z toho strašného snu vysvobodí. V primě, v sekundě, tercii, kvartě atd.

A vy se určitě vždy ptáte, jaký význam má to, že se toto magické zvíře jednou ročně v knize objevuje. Nebudu vám tajit, že tento jednorožec je velice důležitou postavou celé Rafaelky.

Když byla Marina v primě, snažila se po něm pátrat. Moc se jí to nepovedlo, takže její pátrání na čas usnulo. V pátém díle se zase probudí a...

Obálka Rafaelovy školy Vílích křídel

A už je to tady. Dlouho očekávaný okamžik, za kterým se skrývají stovky hodin práce nejen mojí, ale i práce redakce Maitrey a grafika. Kniha se přibližně do dvou týdnů vykulí z tiskárny na pulty knihkupectví. Přesný termín včas oznámím. Teď bych vám všem ráda představila její obálku, z níž jsem velice nadšená. Pak grafik ji totiž navrhl podle toho, co jsem mu o knize vyprávěla. Marinin medailon se jmelím je vytvořen na mé přání. Nevím, jestli bude obálka podle vašich představ, ale takovou jsem si ji opravdu vysnila.

To, co vidíte, je virtuální 3D náhled. Není to tedy skutečná reálná kniha. Na ni si ještě několik dní počkáme.

Mě nyní čeká ve volných chvílích, kterých moc nemám, protože chodím do práce, udělat knize propagaci. Ráda bych, aby se druhé vydání Rafaelky dostalo k novým čtenářkám (a i čtenářům). Navíc za ta léta se změnil i internet, a kde všude se tedy se mnou a s Rafaelkou můžete virtuálně potkat? Kde se dá: na Facebooku, na Twitteru, na Pininterestu, na Instagramu, na Goodreads, na Wattpadu.

Příznivci Rafaelky mají dokonce i svou skupinu We love Rafaelova škola a kniha má stránku na Facebooku. Uf! Tak jsem přidala všechny odkazy, kdyby se vám chtělo se podívat dál za ostatními čtenáři a jít si zadiskutovat.

Pokud nemáte nikde účet, můžete si popovídat aspoň TADY na starém blogu, kam se snadněji přidávají komentáře.

A nyní už kniha v celé své kráse. Jen bych ráda poznamenala, že odstín se může v realitě změnit. Kdo pracujete s tiskem víte, o čem mluvím. A nyní již ve větší velikosti - prosím:

Nové postavy ve Vlasech dryád?

Už jsem nakousla v diskuzi k minulému článku TADY, že se v příští páté knize objeví nové postavy. Bylo načase. Vždyť zcela nenormálně je v Marinině studijní skupině pouze dvanáctka studentů, zatímco v ostatních třídách je jich běžný počet kolem třiceti a ty třídy jsou v ročníku i tři. Marina a ostatní nemohou žít v takové soukromé bublině a také děj se musí rozvíjet. V přechodzích dílech jsem někde psala, že se rodí nejen málo lidských dětí, ale také elementálů, jako kdyby to na sobě nějak záviselo. Vlastně mně osobně to připadalo, jako kdyby sama Aine netoužila po tom, aby kolem její utajované dcery kroužilo příliš mnoho elementálů. Čím více bytostí kolem bude, tím rychleji se Marinina totožnost může prozradit.

I vy a já, jak stárneme, setkáváme se s...

Tým Arthos?

Přiznám se, že s termín "tým" jsem se setkala až v době velké popularity cyklu Stmívání. Vždycky si na ty dva - upíra a vlkodlaka - vzpomenu, když tak trochu z legrace píšu tým Arthos a tým Plantefolie. A abych vám pravdu řekla, možná vzniknou ještě další týmy, protože na scénu přijdou další hrdinové a hrdinky. Co třeba takhle jeden dosti zajímavý elf? A u dryád v Římě se naskytnou další nové postavy.

Ale nebudu předbíhat, ani vám neprozradím, jak se noví hrdinové a nové hrdinky budou jmenovat. Zato pro vás dneska mám upravený obrázek, který znají majitelé prvního dílu. Na straně 122 je ve Vílích křídlech květinka rozrazil a k ní paní ilustrátorka přikreslila krásný obrázek, jak Arthos zachraňuje Marinu.

Tehdy roku 2010 jsem nepočítala s tím...

Příprava před psaním Vlasů dryád

A mohla bych dnešní článek také nazvat podtitulem: Věci se dějí, až když mají, jenže já si na to snad nikdy nezvyknu...

Zatímco nakladatelství pracuje na přípravě Rafaelky do vydání, já se připravuju na psaní pátého dílu. Nemyslete si, nejste jediní, kdo se na něj těšíte. Doufám, že i já sama si ho užiju. Vždyď od psaní čtyřky uběhla pěkná doba. A tolik se toho stalo. Takových převratných událostí, až tady nad nimi kroutím hlavou. Přitom jsem měla spoustu času děj do hloubky promyslet a také se objevily věci, o kterých jsem před rokem či dvěma neměla ani tušení.

A pak se stalo, že na mě loni (2015) na internetu vykoukla kniha o stromech. Napsal ji německý lesník Peter Wohlleben a jmenuje se Tajný život stromů. Páni, to bych si ráda přečetla, říkala jsem si. Porovnala bych si, co vím, s tím, co píše autor. Nejsem vševědoucí, mnoho věcí třeba vím, ale neuvědomím si, jak jsou důležité. Proto jsem moc stála o to si knihu přečíst.

Jenomže po chvíli pátrání jsem zjistila...

Máme 98. narozeniny a...

... blíží se konec roku, který tady v té kotlině slavili naši skuteční předkové už před více jak dvěma tisíci lety. Rok pro ně končil v těchto dnech, kdy poslední listí smývá stromům déšť. Všimli jste si, jak zvláštně kapky po těch listech šustí?
Asi si toho také v té době všímali. Vždyť žili v přírodě a spolu, nebyli odtrženi od svého kmene a od reality, schovaní v džungli velkým měst.

Ale určitě více než barevného listí si mnohem více všímali, zda je úroda sklizena, zpracována a uskladněna, dobytek poražen a jestli se o zbývající části stád dokážou postarat. Starostlivě počítali, aby vyšli se stravou přes dlouhou zimu. Ano, tak uvažují dobří hospodáři, teprve pak přichází čas na zábavu.
Historie a hvězdy tomu tak chtěly, že se naše země znovu zrodila právě v těchto zvláštních dnech před 98 lety. A my proto slavíme svátek nás všech, kdo jsme s naší českou zemí tisíce s tisíce let spjati.

A vy si také určitě vzpomínáte, že i virtuální Marina bude mít své narozeniny, a to přímo v ten nejtajemnější den...

Rafaelka bude zase vycházet knižně

Poslední den dovolené, a přesto nemám důvod být smutná. Právě naopak, zázraky se dějí a mně se jeden právě přihodil. Nebo by se tomu dalo říkat "Ježíšek v srpnu". Ve velmi horkém srpnu. Téměř přesně čtyři měsíce před vlastními Vánocemi.

Vy, kdo jste se stavili od čtvrtečního večera na facebooku, už víte, že opona, která se za Rafaelkou zavřela, a kterou jsem pootevřela pomocí vlastnoručně vytvořené e-knihy, se nyní otevírá jako v Národním divadle.

Celé prázdniny jsem vše tajila, bála jsem se, abych něco nezakřikla, vždyť jsem nebyla ani vlastníkem licence na vydávání Rafaelky. Licence spinkala u ledu v předchozím nakladatelství. Několik let byla nedostupná. A nyní.. nyní to mohu všechno prozradit.
Končí prodej e-knihy. Dneska jsem totiž podepsala smlouvu a...

Prozradíte, jaké máte oblíbené obálky knih?

Už velmi dlouho jsem na blog Rafaelky nic nepřipsala. Překládala jsem dvě knihy pro jedno nakladatelství, takže jsem byla zavalena prací. A navíc se vám sem špatně píšou komentáře, protože vyžadují určitá přihlášení. A tak jsem dneska vymyslela něco jiného. Na konci dnešního článku je odkaz na starý blog. Pokud budete mít po přečtení dnešního článečku chuť, prosím proklikněte se tam a pomozte mi komentářem.

Rozpracovávám děj pátého dílu knihy - Vlasy dryád. Marina musí udělat už vážné životní rozhodnutí, opět se setká s Arthosem, bude pobývat v Římě... A přitom všem plánování přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby všechny knihy mohly vyjít papírově. Obálku na e-knihy jsem si vymyslela z nouze, protože nemám příliš času se učit různé fígle, které umí grafici a možná i vy, kdo se grafickými programy zabýváte.

Projíždím si anglický i český internet, abych se seznámila s tím, co je dneska "in" v obálkách pro knihy, ke kterým se Rafaelka řadí. Řeknu vám, některé jsou opravdu nádherné, až se tají dech. A tak bych vás chtěla poprosit...

Recenze od Books are my life

Jsem tak zahrabaná v práci, že už ani nezvládám napsat krátký článek. Přitom tak ráda píšu, ale život dospělých znamená vydělávat někde peníze na živobytí, takže na takové libůstky, jako je psaní blogu, zbývá málo času.

Ale protože bloggerka Marky, majitelka krásného a čtivého blogu Books are my life přečetla Rafaelovu školu Vlnění nymf a uveřejnila na knihu svou recenzi, ráda bych vás s touto recenzí seznámila. A tak i přes nedostatek času píšu tento krátký článeček.

Jestli jste zvědaví, jak na Marky zapůsobilo Vlnění nymf, můžete se k ní vydat následujícím odkazem, který vás přenese do článku

Fantasy z české kotliny | Vlnění nymf

Přeji vám příjemné počtení a věřím, že u Marky na blogu zůstanete déle a přečtete si i její další články a třeba jí i něco okomentujete.

A Marky tímto děkuju, že se do e-knihy pustila. Však kdyby se někdy v budoucnu podařilo, že kniha vyjde v papírové podobě, tak ji u mě už nyní má schovanou jako poděkování. :-)

Renata

Karel IV. a Bratrstvo růže

Vzpomínku na krále Karla IV. začnu celkem netradičně. Když se slavilo 650 let od založení Karlovy univerzity, byla jsem její studentkou. Jo jo, probíhaly na nejvyšších místech nějaké oslavy, ale jinak jsem událost spíše zaregistrovala  v médiích. A mezi zápočty z anglické syntaxe a hypersyntaxe jsem si pouze všimla, že v tu dobu jsme na katedře měli na toaletách papír...


Tak to by bylo pro začátek, abych článek odlehčila a nezněl příliš pateticky. Před deseti lety jsem totiž navštívila výstavu na Hradě, která se jmenovala "Karel IV., císař z Boží milosti". Už jsem mnohokrát různě veřejně říkala, že se mi na tu výstavu vůbec nechtělo, protože vládl venku hrozný nečas a mě lákalo si sednou s knihou a kávou k topení. Kdybych byla anglická spisovatelka, řekla bych ke krbu. 
No, drahá vstupenka byla již zakoupena, tak jsem šla. Motala jsem se tam mezi davy dalších lidí, výstava měla meganávštěvnost. Hledala jsem si mezi všemi těmi exponáty, co by mě zajímalo. Trochu jsem se mezi tolika starými věcmi nudila...

Moje země

Má vlast jsou Čechy, moje země je Bohemia, a vlast, země a Bohemia jsou rodu ženského. Nevím, jak vy, ale nikdy neříkám - můj stát. To zní škrobeně, studeně. (A právě se chystám psát článek, na který nečekám kladné odezvy. Nevadí, mně to adrenalin nezvedne, zdraví se poškozuje jen tomu na druhé straně barikády.)

A zpátky k problematice - už vůbec neříkám Česko. To zní tak hloupě, jako když někomu "plesklo" cosi na kebuli (od našich okřídlených přátel) nebo si vzpomněl, že u řezníka sežene "plecko" na omáčku.
A že to kdysi uznali nějací "odborníci"? Větší neúctu k názvu naší země jsem za poslední léta neviděla.

Skotové se sice hodlají od Anglie oddělit, ale nesetkala jsem se při studiu anglistiky, že by vnucovali Angličanům pro Británii název Skotsko. Zato my začali pomlčkou mezi Čechami a Slovenskem kvůli pocitu méněcennosti některých obyvatel a kvůli pocitu méněcennosti jiných obyvatel jsme došli až k bezpohlavnímu Česku. Nakonec vezměme v úvahu třeba Německo. Chtějí například Sasové, aby se v názvu Německa objevilo jejich jméno? A tak bych mohla procházet celou Evropou.

Vraťme se k "Česku". Ať už to kdysi vymyslel kdokoli, kdo měl problém s tím, že kromě rodu středního existují ještě rody mužský a ženský, bezpohlavní Česko bylo nyní konečně odesláno do věčných lovišť. To médii proběhlo, asi o tom většina lidí ví, mnozí reagují dost zuřivě.

Mám svou zemi moc ráda. Mám ráda Čechy, kteří ji se mnou obývají. Garnitury, které se střídají tam nahoře, ti tu mou lásku k naší zemi zničit nedokážou. Jak přijdou, tak odejdou, ale naše země zústává.

Moje země, naše země nebo také země Kaziina, Bivojova a Krokova, o nichž pořád neúnavně a pomalu píšu, má opodstatněná jména: Čechy a Bohemia. A potom ještě úřední název zahrnující formu státu - Česká republika.

Ale protože vím...

Hit v Bratrstvu růže

I v dobách našich českých králů vznikaly hity. Když jsem Bratrstvo psala, na začátku jsem nevěděla, že mi jeden takový přivane osud. Protože mám hudbu ráda, říkala jsem si, že když už tam v Bratrstvu zpívá a hraje vtipálek mlynář Míla na loutnu, tak by bylo dobré si nějakou tu dobovou hudbu poslechnout. Ale kde ji vzít?

Zasáhla "náhoda", čili...

Sedmý a devátý rok s Bratrstvem růže

Velikonoční pondělí letošního roku 2016 trávím v "prosinci 1375".
Ano, včera jsem sice v mysli pracovala na něčem, co patří do Rafaelovy školy. Hloubala jsem nad věcí, která Marinu i vás čeká v budoucnu.
Dneska se opět vracím k Bratrstvu, které bude už brzy jedinou mou papírovou knihou na českém a zahraničním trhu. A to knihou, která vyjde v druhém vydání v nakladatelství JaS s několika maličkými změnami a s velkou změnou ve vzhledu. A to změnou přímo parádní.

Vy, kdo hodně čtete, jste možná neminuli knihu Růže a krokvice, kterou vydal Knižní klub roku 2009.
Před více jak rokem jsem vás dokonce naháněla do knihkupectví, protože Knižnímu klubu dojížděla zakoupená práva a zbytky nákladu museli rychle doprodat.
Takže velmi drahou knihu (křídový papír a nákladné zlacené ilustrování) úžasně zlevnili. Zbytky se doprodaly a mezitím kniha vyšla v Sofii v Bulharsku v nakladatelství Emas. Tam vyšla pod názvem Šifra krále Karla. Odkaz na jejich stránku je TADY.

Kniha, kterou jsem před devíti lety celou napsala ručně do pěti velikých sešitů, kterou jsem si tak hezky užila, slavila úspěch nejen u mě. Který autor nemá rád své knížky, že?
Už dávno jsem někde psala, že...

Návrh obálky od čtenářky

Loni během dlouhého čekání na čtvrtou Rafaelku jedna z mých čtenářek Zdeňka Kohlová založila na facebooku skupinu nazvanou We ♥ love Rafaelova škola.

Upřímně - pro mě je to veliká pocta, když si kokoli z vás rád přečte, co jsem napsala, a ještě založí stránky, které knihám dál pomůžou.

Ve skupině to docela žije, i já přispívám, a minulý týden Zdeňka vytvořila návrh obálky, jak by mohlo Vlnění nymf vypadat podle ní. Mnoho z vás obálku vidělo, líbila se vám, ale jsou i takoví, kteří se na facebooku nevyskytují, tak právě pro ně sem fotku obálky dávám.

Když jsem sama na podzim 2015 vymýšlela tu obálku, se kterou knihu v současnosti prodávám, musela jsem přemýšlet trochu více globálně.
Plánuju, že postupně vydám jako e-knihy i staré díly Rafaelky a samozřejmě i všechna pokračování, která teprve musím napsat. Proto jsem koumala, jak udělat obálku, kterou bych mohla univerzálně využívat pro všechny díly od jedničky do osmičky.

A tak jsem nakonec vytvořila...

Voda je posvátná aneb požehnejme vodě

Brzy budeme slavit Den Země a Hodinu Země, ale nejen Zemi je třeba ochraňovat a žehnat. Jsou tady i jiné posvátné bytosti, které pro nás zůstávají velkou enigmou.

Ano, mluvím sice záhadně, ale mluvím o Vodě a schválně používám nyní velké V, abych vytvořila její vlastní jméno.
Slovo Voda je dávné, dokonce i v sanskrtu a chetitštině zní podobně. (To si nevymýšlím, to jsem si ověřila.)

Rusalka v Rafaelově škole o Vodě, která je mimochodem její babičkou, říká: "Voda je bytost. Ve své podstatě  v nekonečných  rozměrech  Zásvětí vypadá úplně jinak, než ji znáte. Tam je krásná jako nymfy tady. V Zásvětí také porodila mého otce, který je na Zemi jejím vyslancem."

A nymfa Melissáni vypráví v Panově jeskyni na ostrově Kefalónie: „Někteří z vás budou učit lidi, že voda, do které se před pitím vloží přání, pomáhá. Záleží ale na tom, jak hodně vodě ten, kdo ji pije, věří. Kámen  čili  ty  nejpomalejší  vibrace  najdete v kosmu  všude,  kam  se  podíváte. Ale  voda... voda je zázračná  bytost,  která  si  vybrala  jen  hrstku planet a mezi nimi tu naši.“

Pravděpodobně vám neuniklo, že...

Bonus ke kapitole Láska ve vločkách aneb Voda a myšlenky

Nejen tento krystal vločky vody vypadá jako z pohádky, nejlépe z úžasného Mrazíka. Škoda jen, že nejde uchovat, byl by z něj nádherný šperk. Snad jen křišťálové sklo se mu dokáže podobat. Nakonec snad i proto mají podobný název. Krystal - křišťál...

Články sem na Rafaelku píšu především pro čtenáře, tak možná dneska budou náhodní nečtenáři Rafaelky trochu mimo, až si přečtou další slova...

Citát o vodě v nás

Minulé citáty, které jsem uveřejnila na kartách vyrobených z obálky knihy, se týkaly lásky a romantiky. Vděčné téma - taková láska a romantika.
Dneska tomu bude trochu jinak.
Dneska jsem si během dne sumírovala v mysli článek o vodě, ale z nedostatku času jsem nakonec sedla a vytvořila další kartu s citátem.

A tady ji máte.

Jak jistě poznáváte, citát pochází ze čtyřicáté kapitoly, kterou jsem nazvala Láska ve vločkách.

Ano, tato kapitola je vánoční. Přiznám se, vždy jsem milovala...

Reklamní článek

  V posledních dnech se starám a starám o propagaci Rafaelovy školy. Pátý díl (ačkoli se na něj sama moc těším) jsem na chvíli odložila, protože potřebuji dostat čtvrtý více a více mezi další a další čtenáře. Nejen proto, že je to moje kniha, ale také proto, že obsahuje důležitá fakta, která se týkají vody, tak bych ji ráda rozšířila k dalším lidem.
Knihkupci sotva zákazníkům řeknou, že někde v sítích internetu čeká Rafaelka, proto na to musím jinými cestami.
A tak jsem byla ráda, že jsem se domluvila s Aluškou, která před pěti lety o Rafaelce tehdy psala. Mnozí z vás Alušku znají, a tak jste si už od rána všimli, že u ní vyšel článek o Rafaelce, který do této chvíle četlo velké množství lidí.
Aluška článek a ukázku, kterou znáte z knihy, doplnila obrázkem moře, Luny a kosatek. Prostě pohádka. A já jen mohu prozradit, že jsem v rozhovoru zase něco maličko prozradila o vzniku Rafaelky. Cosi, co jsem ještě nikdy na veřejnosti neřekla.
Máte-li chuť a čas číst u Alušky, klikejte TADY.


Nakonec přidávám...

(Nečekaný) citát se záběrem z Kentaurionu

Původně se mi jako počáteční věta článku vnucovalo něco mnohem temnějšího, ale nakonec jsem se donutila k úvodnímu příjemnému sobotnímu konstatování, že světu prostě vládne romantika.

Ať chceme nebo ne, vyhledáváme ji v životě, v knihách, filmech. Jsme pro ni ochotni udělat leccos. Myslím aspoň většina z nás, protože nemohu popřít, že jsou i tací, kteří před romantikou utíkají. Mají z ní panický strach. Prostě všechno na světě, obsahuje v sobě dva protipóly. A tak je pro někoho romantika vítaná a jiný se jí bojí jako "ďáblík kříže".

Dnešní citát, který jsem ze svého "veledíla" vytáhla, je plný zasněné romantiky... Ačkoli...

Citát o vztazích nejen matematických

Není snad člověka, který by si aspoň matně ze školy nepamatoval, že existuje nějaký zapeklitý vzorec á plus bé to celé na druhou a a další jeho obměny. Pro mnohé zůstaly tyto vzorce navždy zbytečnou záhadou, jiní je potřebovali k dalšímu studiu.

Vzpomněla jsem si na ně, když jsem psala čtvrtý díl Rafaelky Vlnění nymf. A také jsem si vzpomněla na jeden skutečný rozhovor nad těmito vzorci.

Není nic zvláštního, když autor používá rozhovory, které zaslechl do svých knih. A tak i já se o něco podobného snažím.

Před třemi lety jsem...

Citáty z vlastních knih

Asi mi ani nebudete věřit, ale upřímně se musím přiznat, že si z tolika dílů Rafaelky, které už vlastně šestým rokem píšu, nepamatuju přesně znění jednotlivých pasáží a rozhovorů. Často mám dokonce pocit, že je vy - čtenáři - znáte mnohem lépe než já.
.
Není to poprvé, kdy tohle musím konstatovat. Dříve jsem hodně jezdila na besedy a stávalo se mi, že se čtenáři na určité věty z knih vyptávali. A já někdy tápala. To jsem tam napsala? Opravdu? Takhle přesně jsem to formulovala?

Jednou jsem na besedě předčítala z knihy rozhovor a text jsem zkracovala, aby byl lepší pro ústní podání. A pozorný posluchač se přihlásil a opravoval mě. Že jsem zapomněla to a to... Řeknu vám, cítila jsem se docela trapně. Obávala jsem se, že...

Rafaelova škola v Římě

Čtvrtá kniha je už téměř tři týdny v prodeji, a tak začínám psát pátou. Podle vašich ohlasů vím, že mnozí z vás jsou po přečtení čtyřky velmi zvědaví, jak to bude s Marinou a její láskou dál.

Nebojte se, nebudu spoilerovat, protože vím, že je mnoho z vás, kdo knihu právě čtete nebo dočítáte. Takže nebudu komentovat nic ze čtyřky, ale rovnou skočím do pětky.

Dneska bych vám chtěla představit místo, kam se Marina podívá po velkých starostech se svou láskou. Ocitne se právě tady - v Římě, aby se tam dozvěděla o jiné velké a nešťastné lásce ve své rodině...

Chat či pokec o dojmech z knih

Čtenářka Nerthiana mě upozornila na skvělý nápad, a já ho zveřejňuju.

Vím sama, jak někdy by si člověk rád popovídal o přečtené knize a on není v okolí nikdo, kdo by sdílel stejné nadšení. A tak jsem uvítala, že Lenka Šustáčková už dříve založila místo, kde se takové povídání dá uskutečnit. Lence děkuju a...

...takže tedy - pokud byste si chtěli popovídat a sdělit si své myšlenky po přečtení Rafaelky, je na Blueboardu založen chat. Stačí si vymyslet svou přezdívku a už si můžete povídat. Kde? No přece - tady:

Chat Rafaelka

Zakynthos a Vlnění nymf (1)

Nechci spoilerovat závěr čtvrtého dílu Rafaelky, to ani náhodou. Proto teď nenapíšu, k jakému ději se váže tato příjemně záhadná fotografie, ale pohovořím o ní, tedy kde jsem ji pořídila.

Vy z vás, kdo jste už čtvrtý díl knihy přečetli, víte, že se v jejím závěru setkává Marina s maminkou. Za Marinou je v tu chvíli jedna velice děsivá událost, zážitek, téměř katastrofa, která v ní zanechá věčnou vzpomínku. A z toho důvodu se setkává s matkou právě na tomto místě, které ukazuje fotografie.

Klášter Anafonitria patří mezi nejstarší dochované stavby řeckého ostrova Zakynthos. Což jsem netušila, když jsem se do kláštera dostala jako turistka. Ve velkém vedru po poklidné jízdě po úzkých opuštěných silnicích nahoru a dolů se člověk nádherně ochladí právě za zdmi takového kláštera. Kromě dalších tichých turistů...

Proč bez ISBN?

ISBN je takové to dlouhé číslo, které najdete na téměř každé knize. Takové rodné číslo knihy.
Kdybychom zkratku ISBN rozepsali do slov, každý by hned věděl, že se za ní skrývá International Standard Book Number. Je to jedinečné číslo, které se knize přiděluje. Jeho význam je zřejmý při prodeji knihy přes obchody a e-shopy. Díky němu se kniha dobře vyhledává po celém světě. Tedy pokud takové ISBN nespleteme při zadávání. Obsahuje docela dost číslic.

Rafaelova škola 4 Vlnění nymf ale vyšla bez ISBN. Jak to?

Tak předně bych ráda řekla, že ISBN není povinné. Ale samozřejmě jsem se domnívala, že ho moje kniha automaticky bude mít. Kdybych ji vydala sama v cizině, měla by ho. Pokud napíšu knihu anglicky a hodím ji na Amazon Kindle, ISBN dostane bez problému. Zato tady v Čechách je vše velmi...

Nová webová stránka

Kdysi dávno, když jsem začínala psát knihy, jsem si prohlížela webové stránky zahraničních spisovatelů a snila jsem o tom, že jednou budu mít také krásné stránky.

Brzy jsem zjistila, že bych musela honorář několikrát vynásobit, abych mohla takové stránky zaplatit. Ano, mnozí moji kolegové doplácejí ze svých civilních nespisovatelských povolání tvorbu svých spisovatelských webů. Navíc pro spisovatele je důležité, aby si mohl své stránky sám aktualizovat. 

A tak jsem se pokusila si jednoduché stránky vyrobit. Vznikly v roce 2007, postupně zastarávaly, ale pro nedostatek času jsem je nechávala dál fungovat. 

Minulý týden, před vydáním čtvrté Rafaelky jsem je chtěla aktualizovat...

První e-výtisky dorazily ke svým čtenářům

Ano, ano, dneska po práci po zavírací době jsem zasedla k bankovnímu účtu a podívala se, od koho z vás, kdo si knihu objednal, došla platba. Či spíše platbička. Všem vám jsem pak knihu hned zaslala.
Banky mají podle zákona na převod až D + 2, tudíž příkaz zadaný v neděli či sobotu může klidně dojít až v úterý. Tak nezoufejte, pokud zrovna vám kniha dnes nedošla. Dojde zítra.

Je to zvláštní pocit, když vím, že někdo si možná už sedí a čte si. A on je to taky zvláštní pocit, když sama se dívám do knihy ve čtečce na iPadu, upravuju si jen tak velikosti písma, měním pozadí a barvu písma, nebo když si dokonce měním písmo.
Nevím, jak vy, ale já mám nejraději...

Má první vlastnoručně udělaná e-kniha je na světě

Ano, je tomu tak. A ještě o tom všem musím pro vás napsat článek, než úplně upadnu do postele.

Rozhodnutí udělat vlastní e-knihu padlo loni na podzim. Vlastně přímo kolem narozenin hrdinky knihy, v symbolický den 31. 10. 2015. V ten nejzvláštnější den roku.

Nejdřív jsem si myslela, že se taková e-kniha krásně prodá přes e-shopy s e-knihami. Jenže ono to mělo háček. Ty významné nejednají se samotnými autory, jen s nakladateli, a knihy si vybírají. Přirážejí si šílené peníze a e-knihy jsou příliš drahé.
Ta méně významná e-knihkupectví měla jiné podmínky na stránkách a jiné ve smlouvách ke stažení. Celé se mi to nezdálo.

A pak jsem se začala učit...

E-kniha téměř hotová

Odmlčela jsem se na víc jak týden, protože jsem bojovala s korekturami, dopisováním textu a redigováním Rafaelky - Vlnění nymf.
Další výzvou (takové pěkné slovo označující problém) byl převod e-knihy do různých formátů, v kterých si ji budete moci číst.
Kolem tvorby e-knih se dělá velký rozruch, aby nakladatelé a prodejci opodstatnili jejich přemrštěnou cenu. Přitom vytvořit e-knihu je snadné. Jediný problém, který jsem řešila, bylo zalamování stránek. Aby při změně velikosti písma, které se dá v aplikacích pro čtení upravit, zůstávaly začátky kapitol pěkně na začátku stránek. Trochu mi text poskakoval, ale nakonec jsem se "napojila na matrix", prostě jsem zapřemýšlela a vše se zvládlo pomocí LibreOffice a Calibre.

Dobré e-knihkupectví by mělo nabízet...

Co vás napadá, když vám sníh padá do tváře?

Právě nyní jsou za oknem peřiny sněhu, krásně se třpytí pod rozsvícenými lampami. Doma v teple "u kamen" se mi hezky píše, zato když jsem šla po práci domů a vítr mi vháněl sníh do tváře, nebylo to nic příjemného a choulila jsem se do kapuce, co to jen šlo.

Cestou parkem jsem přemýšlela, jak je krásné jít po nevyšlapané cestě, či ve stopách jednoho člověka. Tak málo lidí prošlo přede mnou cestou mezi stromy. Ani auty město neoplývalo. Ta, která byla zaparkovaná, stála na místě zřejmě od rána, přikrytá neporušenou duchnou sněhu.

Vzpomněla jsem si, že jsem...