Posvátná voda v Rafaelce

Tak nymfy už se vlní k vám, čili jinými slovy - Rafaelova škola vlnění nymf právě vyšla. V příběhu o Marině a nymfí metamorfóze se rozmotá a zamotá mnoho událostí, rozkvete Marinina láska a zároveň se dozvíte mnoho o další posvátné bytosti, která pro nás zůstává velkou enigmou.

Ano, mluvím sice záhadně, ale mluvím o Vodě. Schválně používám nyní velké V, abych vytvořila její vlastní jméno. Slovo Voda je dávné, dokonce i v sanskrtu a chetitštině zní podobně. (To si nevymýšlím, to jsem si ověřila.)

Rusalka v Rafaelově škole říká studentům o Vodě, která je mimochodem její babičkou, následující slova: "Voda je bytost. Ve své podstatě v nekonečných rozměrech Zásvětí vypadá úplně jinak, než ji znáte. Tam je krásná jako nymfy tady. V Zásvětí také porodila mého otce, který je na Zemi jejím vyslancem."

A nymfa Melissáni vypráví studentům v Panově jeskyni na ostrově Kefalónie: „Někteří z vás budou učit lidi, že voda, do které se před pitím vloží přání, pomáhá. Záleží ale na tom...
jak hodně vodě ten, kdo ji pije, věří. Kámen čili ty nejpomalejší vibrace najdete v kosmu všude, kam se podíváte. Ale voda... voda je zázračná bytost, která si vybrala jen hrstku planet a mezi nimi tu naši.“

Během čekání na nové vydání Rafaelky a zvláště na vydání Vlnění nymf jsem vyráběla virtuální karty s citáty. Vzpomínáte? A když už jsme dneska u té Vody, vytáhla jsem kartu s citátem právě o Vodě. Tady ji máte.

Jak jistě poznáváte, citát pochází ze čtyřicáté kapitoly, kterou jsem nazvala Láska ve vločkách.

Ano, tato čtyřicátá kapitola je vánoční. Přiznám se, vždy jsem milovala, když se v jakékoli beletrii objevily Vánoce. Jenže ony se v knihách objevovaly tak málo. Jako kdyby se jim autoři z nějakého pro mě neznámého důvody vyhýbali. Kdoví...

No, a já si to nyní "na stará kolena" vynahrazuju a o Vánocích často píšu. A taky o té vodě samozřejmě...

Krystal vločky vody na počátku článku vypadá jako z pohádky, nejlépe z úžasného Mrazíka. Škoda jen, že nejde uchovat, byl by z něj nádherný šperk. Snad jen křišťálové sklo se mu dokáže podobat. Nakonec snad i proto mají podobný název. Krystal - křišťál...

Články sem na Rafaelku píšu především pro vás - čtenáře Rafaelky, tak možná dneska budou náhodní nečtenáři Rafaelky trochu mimo, až si přečtou má další slova...

Marina se v příběhu dozvídá, co zjistil Dr. Emoto Masaru o Vodě, jak na Vodu působí city a emoce. Jak krásné city a emoce dokážou přimět Vodu, aby vytvořila při zmrznutí nádherné krystaly. A naopak zlé myšlenky a emoce Vodu zdeformují. Myslím, že nejsem první, koho napadla otázka, kterou jsem vložila do úst Marině: "Když tohle všechno můžou udělat myšlenky vodě, a my jsme ze sedmdesáti procent z vody, co asi myšlenky dělají nám? Co můžou zlé myšlenky udělat nám, našemu tělu a mysli?"

Kdo z vás máte knihu přečtenou jako e-knihu, víte, co se událo ve čtyřicáté kapitole, a následující video je pro vás možná i zajímavým doplněním. Nedokážu totiž odhadnout, kolik vás si po přečtení knihy šlo Dr.  Emota Masaru vygůglit. Ve videu uvidíte přesně to, o čem mluvila Marina s otcem. To, co otci kdysi vyprávěla Marinina matka...

A tak buďme vděční stromům za možnost se nadechnout a Vodě za náš život.

PS: Pokud byste rádi komentovali, tak neplakejte, že to na starém blogu bylo kdysi lehčí. Tady stačí se přihlásit na gmail. 👍👍

Zdroj obrázku: http://thespiritscience.net/wp-content/uploads/2014/10/emoto-water-crystal.jpg