Tady na blogu bylo ticho, protože jsem pracovala na páté Rafaelce. Nyní jsou Dryády u paní ilustrátorky a ještě se na ně vrhne grafik, než je budeme opět kontrolovat po stránce jazykové a zda se při sazbě něco nerozběhlo, kam nemá.
To byste nevěřili, co se může i v počítačové době stát. Když se v PC dodělávaly Nymfy i s obrázky, skočily nám dvě nymfy doprostřed dvojstránky...
Přiznávám, že nyní jsem na chvíli Dryády pustila z hlavy, protože se nořím do Sirén, studuju kvůli nim znovu po tolika letech od studií na univerzitě jedno Shakespearovo drama, které ovlivní děj šestého dílu. Ale není to ani Hamlet, ani Romeo a Julie.
A jak jsem na blog nechodila, nevěděla jsem o vašich komentářích, které jsem si tedy přečetla až dnes. Myslím, že odpovědí na ně je tento článek i s údajem, že Dryády budou v listopadu, a datum upřesním.
Jinak máte asi starost o zápletku, o Marininu lásku. Ano, vše se zkomplikuje, což uvidíte už za chviliku, když vydržíte číst tento článek...
A nyní už v krásném říjnovém odpoledni (miluju podzim) vám nabízím první kapitolu z Vlasů dryád. Je pořádně dlouhá, tak doufám, že se vám bude na obrazovkách dobře číst.
💛
Rafaelova škola #5 - Vlasy dryád
Viděla jsem Marinu chvějící se strachem. Rty měla bezkrvé, v
očích slzy a prosbu, aby to vše již přestalo. Bylo mi jí líto, když ji síla
metamorfózy počala měnit. Nyní již týden spí dryádí sen. Napůl sní, napůl bdí,
nic necítí, smysly má otupené, aby ji nevzbudily bolesti, které provázejí růst
dryádího těla a proměnu lidských buněk v buňky stromu. Když jí Otoljenka
přikázala, aby zabořila chodidla s prsty do hlíny, nechtěla. Bylo vidět, že
doufá v zázrak. Vroucně si přála vymanit se z kruhu metamorfóz...
